15. Rebeka pak vzala šaty svého staršího syna Ezaua, nejdražší, jaké měla doma, a oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi
16. a kůže z kůzlat mu připevnila na ruce a na hladký krk.
17. Pak dala připravenou lahůdku a chléb do rukou svého syna Jákoba.
18. On vstoupil ke svému otci a řekl: Otče. Odpověděl: Zde jsem. Který jsi, můj synu?
19. A Jákob řekl svému otci: Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Udělal jsem, jak jsi mi řekl. Teď vstaň, posaď se a pojez z mé zvěřiny, abys mi požehnal.
20. Izák však svému synu řekl: Co to, žes tak rychle něco našel, synu? Jákob odpověděl: Protože mi to dopřál Hospodin, tvůj Bůh.
21. Izák řekl Jákobovi: Pojď přece blíž, ať na tebe synu sáhnu, jsili ty můj syn Ezau nebo ne.
22. Tedy Jákob přistoupil ke svému otci Izákovi, ten na něho sáhl a řekl: Ten hlas je hlas Jákobův, ale ruce jsou ruce Ezauovy.
23. Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua, a požehnal mu.
24. Ještě se zeptal: Ty jsi skutečně můj syn Ezau? Odpověděl: Jsem.
25. I řekl: Předlož mi to, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti požehnal. Předložil mu to a on jedl a přinesl mu víno a on pil.
26. Potom mu jeho otec Izák řekl: Nuže přistup, synu, a polib mě.
27. I přistoupil a políbil ho. Izák ucítil vůni jeho šatů a požehnal mu slovy: Hle, vůně mého syna je jako vůně pole, které požehnal Hospodin.
28. Bůh ti dá z rosy nebes i ze žírnosti země, také hojnost obilí a nového vína.
29. Národy ti budou sloužit a lidé se ti budou klanět, staň se pánem svým bratrům a budou se ti klanět synové tvé matky. Ti, kteří tě proklínají, jsou prokletí a ti, kteří ti žehnají, jsou požehnaní.
30. Jakmile Izák Jákobovi přestal žehnat, jen co Jákob odešel od svého otce Izáka, stalo se, že jeho bratr Ezau přišel z lovu.
31. A také on připravil lahůdku, přinesl svému otci a řekl mu: Kéž můj otec vstane a pojí z úlovku svého syna, abys mi požehnal.
32. Jeho otec Izák mu řekl: Kdo jsi? Odpověděl: Já jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.