5. Abrahamovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák.
6. Sára řekla: Bůh mi způsobil smích. Každý, kdo o tom uslyší, se bude smát se mnou.
7. Ještě řekla: Kdo by jen pověděl Abrahamovi, že Sára bude kojit! A přece jsem mu v jeho stáří porodila syna!
8. Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den Izákova odstavení udělal Abraham velkou hostinu.
9. Když Sára viděla, že se syn Egypťanky Hagary, kterého Abrahamovi porodila, Izákovi posmívá,
10. řekla Abrahamovi: Vyžeň tuto otrokyni i jejího syna, neboť syn této otrokyně nebude dědicem spolu s mým synem Izákem!
11. Abraham byl z toho velmi skleslý: byla to záležitost jeho syna.
12. Bůh však Abrahamovi řekl: Nebuď skleslý kvůli chlapci a své otrokyni. Poslechni Sáru ve všem, co ti říká, protože v Izákovi bude povoláno tvé símě.
13. Syna otrokyně také učiním národem, protože je tvým potomkem.
14. Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch vody a dal to Hagaře. Položil jí to na ramena a poslal ji s dítětem pryč. Odešla a bloudila v pustině Beeršeby.
15. Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedno křoví.
16. Odešla a posadila se naproti opodál na dostřel luku, neboť si řekla: Nebudu se dívat na smrt toho dítěte. Tak seděla naproti, pozvedla hlas a plakala.