10. Nato muži zevnitř vztáhli ruce, vtáhli Lota k sobě do domu, zavřeli dveře
11. a muže u vchodu domu od nejmenšího až do největšího ranili slepotou, že nedokázali nalézt vchod.
12. Potom muži Lotovi řekli: Koho tu ještě máš? Zetě, syny a dcery i všechny, které máš ve městě, vyveď z tohoto místa!
13. Neboť zničíme toto místo, protože veliký je před Hospodinem křik proti němu, takže nás Hospodin poslal, abychom je zničili.
14. Lot tedy vyšel a mluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery, a říkal: Vstaňte a vyjděte z tohoto místa, protože Hospodin město zničí! Ale jeho ženichům to připadalo, jako by žertoval.
15. Když vyšla jitřenka, andělé naléhali na Lota: Vstaň a vezmi svou ženu a obě své dcery, které jsou zde, ať nejsi smeten za vinu toho města!
16. Když váhal, muži z Hospodinova soucitu s ním uchopili jeho ruku, ruku jeho ženy i ruku obou jeho dcer, vyvedli ho a zanechali ho venku za městem.
17. A když je vyváděli pryč, jeden řekl: Uteč do bezpečí, abys zachránil svou duši. Nehleď zpět a nezastavuj se nikde v rovině. Uteč do hor, ať nejsi smeten.
18. Lot jim odpověděl: Prosím ne, Panovníku.
19. Hle, nyní tvůj otrok nalezl milost ve tvých očích a veliké je tvé milosrdenství, které jsi mi prokázal, když jsi zachoval mou duši při životě. Ale já nebudu moci uniknout do hor, aby na mne nedolehla ta zhouba, a zemřel bych.
20. Jen pohleď na toto město. Je dosti blízko, abych tam utekl, a je nepatrné. Dovol, ať tam uteču do bezpečí! Copak není nepatrné? A má duše zůstane naživu!
21. I řekl mu: Dobře, vyhovím ti i v této věci. Město, o kterém jsi mluvil, nevyvrátím.