1. I stalo se v šestém roce v šestém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem seděl ve svém domě a judští starší seděli přede mnou, že tam na mě dolehla ruka Panovníka Hospodina.
2. Tu jsem viděl, hle, muž vzhledem jakoby podobný ohni: Od jeho jakoby beder dolů oheň a od jeho beder nahoru vzhled jako záře, jako třpyt jantaru.
3. Vztáhl cosi jako ruku a vzal mě za kštici na hlavě. Duch mě pozdvihl mezi zemi a nebesa a přenesl mě v Božím vidění do Jeruzaléma ke vchodu vnitřní brány obrácené k severu, tam kde je sídlo sochy žárlivosti, která dráždí k žárlivosti.
4. A tam hle, sláva Boha Izraele podobná vidění, které jsem spatřil na pláni.
5. Řekl mi: Lidský synu, pozvedni nyní své oči směrem k severu. Pozvedl jsem tedy své oči směrem k severu a hle, na sever od oltářní brány byla ve vstupu tato socha žárlivosti.
6. Pak mi řekl: Lidský synu, vidíš přece, co páchají, velké ohavnosti, které tu páchá dům izraelský, abych se vzdálil od své svatyně. Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti.
7. Nato mě přivedl ke vchodu do nádvoří a hle, ve zdi jsem viděl nějakou díru.
8. Řekl mi: Lidský synu, prokopej se nyní skrze zeď. Prokopal jsem se tedy skrze zeď a hle, nějaký vchod.
9. Pak mi řekl: Vejdi a podívej se na ty zlé ohavnosti, které tady páchají.
10. Tu jsem vešel a hle, viděl jsem všelijaká zpodobení plazů a zvířat hodných opovržení a všelijaké bůžky domu izraelského vyryté na zdi kolem dokola.
11. A sedmdesát mužů ze starších domu izraelského s Jaazanjášem, synem Šáfanovým, stojícím uprostřed nich, stojí před nimi, každý se svou kadidelnicí v ruce a z kadidla vystupuje oblak vonného kouře.
12. Tu mi řekl: Viděl jsi přece lidský synu, co páchají starší domu izraelského potmě, každý v pokojích svých obrazů, neboť si říkají: Hospodin nás nevidí, Hospodin opustil zemi.
13. Pak mi řekl: Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti, které páchají.
14. Přivedl mě ke vchodu do brány Hospodinova domu, která směřuje k severu, a hle, tam sedí ženy a oplakávají Tamúza.
15. Řekl mi: Viděl jsi přece lidský synu. Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti, než jsou tyto.
16. Pak mě přivedl na vnitřní nádvoří Hospodinova domu a hle, u vchodu do Hospodinova chrámu mezi předsíní a oltářem je asi dvacet pět mužů zády k Hospodinovu chrámu a tvářemi k východu a sklánějí se před sluncem na východě.
17. Nato mi řekl: Viděl jsi to, lidský synu? Cožpak bylo domu judskému málo páchat ty ohavnosti, které páchali tady? Vždyť naplnili zemi násilím, znovu mě provokovali ke hněvu a hle, podávají si vinnou ratolest k nosu.
18. Také já budu jednat v zlobě, mé oko se neslituje ani nebudu mít soucit. Budou ke mně hlasitě volat, ale nevyslyším je.