8. Avšak, až se to stane, ponechám vám mezi národy ty, kdo uniknou meči, až budete roztroušeni do různých zemí.
9. Pak si na mě ti z vás, kdo uniknou , vzpomenou mezi národy, kam byli vzati do zajetí, jak jsem byl zdrcen jejich smilnícím srdcem, které se ode mne odvrátilo, a jejich očima smilnícíma s jejich bůžky, a zhnusí se sami sobě pro zlo, které spáchali všemi svými ohavnostmi.
10. A poznají, že já Hospodin jsem nepromluvil bezdůvodně, že jim způsobím toto zlo.
11. Toto řekl Panovník Hospodin: Udeř do své dlaně, dupni nohou a řekni: Ach! kvůli všem zlým ohavnostem domu izraelského, neboť padnou mečem, hladem a morem.
12. Ten, kdo je daleko, zemře na mor, ten, kdo je blízko, padne mečem a ten, kdo zůstane a bude v obležení, zemře hladem, a tak proti nim dovrším svou zlobu.
13. A poznáte, že já jsem Hospodin, až budou jejich pobití mezi jejich bůžky okolo jejich oltářů na každém vyvýšeném návrší, na všech vrcholech hor i pod každým zeleným stromem a pod každým košatým terebintem, na místě, kde předložili příjemnou vůni všem svým bůžkům.
14. Vztáhnu proti nim svou ruku a proměním tu zemi ve spoušť a zpustošenou krajinu, více než je pustina u Dibly, ve všech jejich sídlech. I poznají, že já jsem Hospodin.