1. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
2. Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni jim, těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří byli pastýři sami sobě. Nemají snad ti pastýři pást ovce?
3. Budete jíst tuk a budete se oblékat do vlny, budete zabíjet, co je tučné, a ovce pást nebudete?
4. Nevyléčitelné jste neposilnili, nemocnou jste neléčili a polámanou jste neobvázali, zapuzenou jste nepřivedli zpět a hynoucí jste nevyhledali; panovali jste nad nimi násilím a se surovostí.
5. Bez pastýře se rozprchly; staly se pokrmem pro veškerou polní zvěř a rozprchly se.
6. Mé ovce bloudí po všech horách a na kdejakém vyvýšeném návrší; mé ovce jsou rozptýleny po celém povrchu země a nikdo po nich nepátrá ani je nehledá.
7. Proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo:
8. Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina -- protože je mé stádo lupem a mé ovce se staly bez pastýřů pokrmem pro všechnu polní zvěř, pastýři nepátrali po mých ovcích, naopak ti pastýři pásli sami sebe a mé ovce nepásli,
9. proto -- vy, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo:
10. Toto praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti těm pastýřům a budu vyhledávat své ovce z jejich ruky, zbavím je pasení stáda a ti pastýři už nebudou pást sami sebe. Vysvobodím své ovce z jejich úst a nebudou jim za pokrm.
11. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Hle, to jsem já. Vyhledám své ovce a budu o ně pečovat.
12. Jako věnuje pastýř péči svému stádu v den, kdy je uprostřed svých roztroušených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, na která byly rozptýleny v den mračna a husté temnoty.
13. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je na jejich půdu. Budu je pást na izraelských horách, v řečištích a na všech osídlených místech země.
14. Budu je pást na dobré pastvině a vysoko v izraelských horách bude jejich lučina. Tam budou uléhat na dobré lučině a na úrodné pastvině na izraelských horách se budou pást.
15. Já budu pást své ovce a já je budu ukládat, je výrok Panovníka Hospodina.
16. Hynoucí vyhledám a zapuzenou přivedu zpět, polámanou obváži a nemocnou posilním. Tučnou a silnou vyhladím; budu je pást spravedlivě.
17. A o vás, mé stádo, toto praví Panovník Hospodin: Hle, já konám soud mezi dobytčetem a dobytčetem, mezi berany a kozly.
18. Což je vám to málo, když spasete dobrou pastvinu, že zbytek svých pastvin pošlapete svýma nohama? Napijete se čiré vody a tu zbývající svýma nohama zakalíte?
19. A mé ovce se budou pást na tom, co pošlapaly vaše nohy, a budou pít, co vaše nohy zkalily?
20. Proto o nich praví Panovník Hospodin toto: Hle, to jsem já. Vykonám soud mezi dobytčetem tučným a mezi dobytčetem vyhublým.
21. Jelikož srážíte bokem a ramenem všechny nevyléčitelné a trkáte je svými rohy, a tak jste je rozptýlily pryč.
22. Já však své ovce zachráním a nebudou již lupem; vykonám soud mezi dobytčetem a dobytčetem.
23. A ustanovím nad nimi jednoho pastýře a bude je pást, svého otroka Davida. On je bude pást, on jim bude pastýřem.
24. Já Hospodin jim budu Bohem a můj otrok David bude uprostřed nich knížetem. Já Hospodin jsem promluvil.
25. Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odklidím ze země divou zvěř. Budou pobývat bezpečně i v pustině a spát v lesích.
26. Obdařím je i okolní místa svého návrší požehnáním; sešlu déšť v jeho čas -- budou to požehnané deště.
27. Polní stromoví pak vydá své ovoce, země vydá svou úrodu a lidé budou v bezpečí na své půdě. I poznají, že já jsem Hospodin, až zlámu kolíky jejich jha a vysvobodím je z ruky těch, kdo je zotročují.
28. Už nebudou lupem pro národy a zemská zvěř je nesežere. Budou bydlet v bezpečí a nikdo je nevyděsí.
29. Dám pro ně povstat znamenité setbě a nebudou už v zemi souženi hladem ani už nebudou snášet hanění národů.
30. I poznají, že já Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a oni jsou můj lid, dům izraelský, je výrok Panovníka Hospodina.
31. Vy jste totiž mé ovce, ovce mé pastvy, vy lidé. Já jsem váš Bůh, je výrok Panovníka Hospodina.