14. Když dále řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, ale on se odvrátí od svého hříchu a bude konat právo a spravedlnost,
15. vrátí zástavu, a pokud ten ničema nahradí lup -- pokud by žil podle ustanovení života, aby nepáchal špatnost -- určitě bude žít, nezemře.
16. Žádné jeho hříchy, kterými zhřešil, mu nebudou připomínány; konal právo a spravedlnost, určitě bude žít.
17. Synové tvého lidu říkají: Panovníkova cesta není v pořádku, zatímco sami mají v nepořádku svou cestu.
18. Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat špatnost, zemře pro ni.
19. Když se však ničema odvrátí od své ničemnosti a bude konat právo a spravedlnost, on díky tomu bude žít.
20. Vy však říkáte: Panovníkova cesta není v pořádku. Budu vás soudit, každého podle jeho cest, dome izraelský.
21. I stalo se v dvanáctém roce našeho vyhnanství, v desátém měsíci, pátého dne toho měsíce, že ke mně přišel uprchlík z Jeruzaléma se slovy: Město bylo vybito.
22. Hospodinova ruka na mně spočinula večer, předtím než přišel ten uprchlík, a má ústa se otevřela, než ke mně ráno přišel. Má ústa byla uvolněna a nebyl jsem již němý.
23. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
24. Lidský synu, obyvatelé těchto trosek na izraelské půdě říkají: Abraham byl jediný a obsadil zemi. Nás je mnoho, nám byla dána země do vlastnictví.
25. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Myslíte si, že budete jíst maso s krví, budete pozvedat oči ke svým bůžkům, budete prolévat krev a přitom obsadíte zemi?
26. Spoléhali jste se na svůj meč, páchali jste ohavnost, znečistili jste každý ženu svého bližního a chcete obsadit zemi?
27. Takto k nim promluvíš: Toto praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, určitě ti, kteří jsou v troskách, padnou mečem, kdo je na povrchu pole, toho jsem vydal zvěři, aby ho sežrala, a ti kdo jsou v pevnostech a v jeskyních, zemřou na mor.