11. Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, cožpak si přeji smrt ničemy? Vždyť jestliže se ničema odvrátí od své cesty, zůstane naživu. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest. Proč byste měli zemřít, dome izraelský?
12. Ty pak, lidský synu, řekni synům svého lidu: Spravedlnost spravedlivého jej nevysvobodí v den jeho přestoupení, a pokud jde o ničemnost, ničema kvůli ní neklesne v den, kdy se od ní odvrátí. Spravedlivý nebude kvůli ní moci žít v den, kdy zhřeší.
13. Když řeknu o spravedlivém: Určitě bude žít, a on by spoléhal na svou spravedlnost, ale provedl by špatnost, žádné jeho spravedlivé činy nebudou připomínány a pro svou špatnost, kterou provedl, pro tu zemře.
14. Když dále řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, ale on se odvrátí od svého hříchu a bude konat právo a spravedlnost,
15. vrátí zástavu, a pokud ten ničema nahradí lup -- pokud by žil podle ustanovení života, aby nepáchal špatnost -- určitě bude žít, nezemře.
16. Žádné jeho hříchy, kterými zhřešil, mu nebudou připomínány; konal právo a spravedlnost, určitě bude žít.
17. Synové tvého lidu říkají: Panovníkova cesta není v pořádku, zatímco sami mají v nepořádku svou cestu.
18. Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat špatnost, zemře pro ni.
19. Když se však ničema odvrátí od své ničemnosti a bude konat právo a spravedlnost, on díky tomu bude žít.
20. Vy však říkáte: Panovníkova cesta není v pořádku. Budu vás soudit, každého podle jeho cest, dome izraelský.
21. I stalo se v dvanáctém roce našeho vyhnanství, v desátém měsíci, pátého dne toho měsíce, že ke mně přišel uprchlík z Jeruzaléma se slovy: Město bylo vybito.
22. Hospodinova ruka na mně spočinula večer, předtím než přišel ten uprchlík, a má ústa se otevřela, než ke mně ráno přišel. Má ústa byla uvolněna a nebyl jsem již němý.
23. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
24. Lidský synu, obyvatelé těchto trosek na izraelské půdě říkají: Abraham byl jediný a obsadil zemi. Nás je mnoho, nám byla dána země do vlastnictví.
25. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Myslíte si, že budete jíst maso s krví, budete pozvedat oči ke svým bůžkům, budete prolévat krev a přitom obsadíte zemi?
26. Spoléhali jste se na svůj meč, páchali jste ohavnost, znečistili jste každý ženu svého bližního a chcete obsadit zemi?
27. Takto k nim promluvíš: Toto praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, určitě ti, kteří jsou v troskách, padnou mečem, kdo je na povrchu pole, toho jsem vydal zvěři, aby ho sežrala, a ti kdo jsou v pevnostech a v jeskyních, zemřou na mor.
28. Zemi pak proměním ve spoušť a zpustošenou krajinu, bude odklizena její mocná pýcha. Izraelské hory budou zpustošeny tak, že jimi nikdo nebude procházet.
29. I poznají, že já jsem Hospodin, až proměním zemi ve spoušť a zpustošenou krajinu kvůli všem jejich ohavnostem, které spáchali.