7. Až uhasneš, zakryji nebesa a hvězdy na nich nechám potemnět. Slunce, to zakryji oblakem, a měsíc nebude svítit svým světlem.
8. Všechna světla svítící na nebesích nad tebou nechám potemnět a uvedu temnotu na tvou zemi, je výrok Panovníka Hospodina.
9. Tehdy znepokojím srdce mnohého lidu, až roznesu tvou zkázu mezi národy do zemí, které neznáš.
10. Způsobím, že se nad tebou mnohý lid zhrozí a jejich králové se nad tebou zděsí hrůzou, až před nimi zamávám svým mečem, a v den tvého pádu se budou neustále třást -- každý o svou duši.
11. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Přijde na tebe meč babylonského krále.
12. Tvůj dav nechám padnout meči hrdinů, všech těch násilnických národů. Zničí pýchu Egypta a všechen jeho dav bude vyhuben.
13. A odstraním všechnu jeho zvěř z hojných vod a nebude už je čeřit lidská noha ani zvířecí kopyta je nebudou čeřit.
14. Tehdy nechám usadit jejich vody a jejich toky nechám plynout jako olej, je výrok Panovníka Hospodina,
15. až proměním egyptskou zemi ve spoušť. Země bude zbavena všeho, co ji naplňuje, až v ní pobiji všechny obyvatele. I poznají, že já jsem Hospodin.
16. To je žalozpěv a budou jej zpívat. Zazpívají jej dcery národů. Zazpívají jej nad Egyptem a nade vším jeho davem, je výrok Panovníka Hospodina.
17. I stalo se v dvanáctém roce patnáctého dne toho měsíce; stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
18. Lidský synu, běduj nad egyptským davem a nech jej sestoupit, jej i dcery vznešených národů, do útrob země s těmi, kdo sestupují do jámy.