9. Dal jsem ti čelo jako křemen, silnější než pazourek. Nebudeš se jich bát a nebudeš se před nimi třást (že jsou dům vzpoury).
10. Dále mi řekl: Lidský synu, všechna má slova, která k tobě promluvím, přijmi do svého srdce a poslouchej na vlastní uši.
11. Jdi, předstup před vyhnance, před syny svého lidu. Promluvíš k nim a řekneš jim: Toto řekl Panovník Hospodin, ať uposlechnou nebo ať nedbají.
12. Pak mě Duch pozdvihl a slyšel jsem za sebou zvuk velkého hřmotu: Požehnaná je Hospodinova sláva ze svého místa.
13. A zvuk křídel těch bytostí těsně se dotýkajících jedno druhého, zvuk kol vedle nich a zvuk velkého hřmotu.
14. Duch mě pozdvihl, zmocnil se mě a já jsem šel rozhořčený v hněvu svého ducha a Hospodinova ruka na mně mocně spočívala.
15. Přišel jsem k vyhnancům v Tel Abíbu sídlícím u řeky Kebaru, pobýval jsem, kde oni bydlí, zůstal jsem tam sedm dnů a budil jsem uprostřed nich úžas.
16. Když uplynulo sedm dnů, stalo se ke mně Hospodinovo slovo: