22. I spočinula tam na mně Hospodinova ruka a řekl mi: Vstaň, vyjdi na tu pláň, tam s tebou promluvím.
23. Vstal jsem, vyšel jsem na tu pláň a tam hle, Hospodinova sláva tam stála, stejně jako jsem ji spatřil u řeky Kebaru. I padl jsem na tvář.
24. Pak do mě vstoupil duch, postavil mě na nohy a promluvil na mě. Řekl mi: Vejdi a zavři se uprostřed svého domu.
25. A ty, lidský synu, pohleď: Vloží na tebe popruhy, svážou tě jimi a nebudeš moci mezi ně vycházet.
26. Přitom ti nechám jazyk přilnout k patru a budeš němý. Nebudeš pro ně mužem, který kárá, protože jsou dům vzpoury.
27. Když však s tebou budu mluvit já, otevřu tvá ústa a řekneš jim: Toto řekl Panovník Hospodin. Ten, kdo poslouchá, ať poslechne, a kdo je nedbalý, ať nedbá, neboť jsou dům vzpoury.