1. A řekl mi: Lidský synu, sněz to, co nalezneš. Sněz tento svitek a jdi, promluv k domu izraelskému.
2. Otevřel jsem tedy svá ústa a on mi dal sníst tento svitek.
3. Řekl mi: Lidský synu, nakrmíš své břicho a naplníš své útroby tímto svitkem, který ti dávám. Snědl jsem ho tedy a byl v mých ústech sladký jako med.
4. Pak mi řekl: Lidský synu, jdi, předstup před dům izraelský. Promluvíš k nim mými slovy.
5. Vždyť nejsi poslán k lidu nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, ale k domu izraelskému.
6. Nikoli k mnohým národům nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl -- pokud bych tě poslal k nim, oni by tě poslechli.
7. Avšak dům izraelský tě nebude chtít poslouchat. Nejsou totiž ochotní poslouchat mě, protože celý dům izraelský má tuhé čelo a tvrdé srdce.
8. Hle, dal jsem ti právě tak tuhé tváře jako jejich tváře a právě tak tuhé čelo jako jejich čelo.
9. Dal jsem ti čelo jako křemen, silnější než pazourek. Nebudeš se jich bát a nebudeš se před nimi třást (že jsou dům vzpoury).
10. Dále mi řekl: Lidský synu, všechna má slova, která k tobě promluvím, přijmi do svého srdce a poslouchej na vlastní uši.
11. Jdi, předstup před vyhnance, před syny svého lidu. Promluvíš k nim a řekneš jim: Toto řekl Panovník Hospodin, ať uposlechnou nebo ať nedbají.
12. Pak mě Duch pozdvihl a slyšel jsem za sebou zvuk velkého hřmotu: Požehnaná je Hospodinova sláva ze svého místa.
13. A zvuk křídel těch bytostí těsně se dotýkajících jedno druhého, zvuk kol vedle nich a zvuk velkého hřmotu.
14. Duch mě pozdvihl, zmocnil se mě a já jsem šel rozhořčený v hněvu svého ducha a Hospodinova ruka na mně mocně spočívala.
15. Přišel jsem k vyhnancům v Tel Abíbu sídlícím u řeky Kebaru, pobýval jsem, kde oni bydlí, zůstal jsem tam sedm dnů a budil jsem uprostřed nich úžas.
16. Když uplynulo sedm dnů, stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
17. Lidský synu, ustanovil jsem tě strážným domu izraelského. Vyslechneš slovo z mých úst a předáš jim ode mne výstrahu.
18. Když řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, a ty bys mu nepředal výstrahu a nepromluvil, abys ničemu varoval před jeho ničemnou cestou, abys mu daroval život; onen ničema zemře kvůli své zvrácenosti; jeho krev však vyhledám z tvé ruky.
19. Ale pokud ty bys ničemu varoval a ten ničema by se neodvrátil od své ničemnosti a od své cesty, on pro svou zvrácenost zemře, zatímco ty jsi vysvobodil svou duši.