9. Proto praví Panovník Hospodin toto: Běda městu, ve kterém byla prolita krev. Také já udělám velkou hranici.
10. Nadělej spoustu dříví, zapal oheň, abys dovařil maso a vmísil koření. I kosti se připálí.
11. A postav ho prázdný na žhavé uhlíky, aby se zahřál a rozpálil se jeho bronz, až se bude uprostřed něj tavit jeho nečistota, bude se oddělovat jeho připálenina.
12. Unavil mé usilovné snahy, nevyjde z něj mnoho jeho připáleniny. Jeho připálenina zůstává i v ohni.
13. V tvé nečistotě je hanebnost. Ačkoliv jsem tě očišťoval, nezbavilo ses své nečistoty. Budeš stále nečisté, dokud nedopřeji odpočinutí své zlobě proti tobě.
14. Já Hospodin jsem promluvil. Přichází to a já budu jednat. Nebudu nevšímavý, nebudu mít lítost a neslituji se. Podle tvých cest a podle tvých činů tě odsoudili, je výrok Panovníka Hospodina.
15. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
16. Lidský synu, hle, náhlou ranou ti beru to, co je vzácné tvým očím, ale nebudeš bědovat ani se nerozpláčeš a neskanou ti slzy.
17. Sténej potichu, nebudeš konat smuteční obřad za mrtvé. Oviň si turban. A na nohy si vezmeš sandály, nebudeš si zakrývat vous a nebudeš jíst chléb truchlících mužů.
18. Ráno jsem tedy promluvil k lidu a večer zemřela moje žena. Ráno jsem pak jednal, jak mi bylo přikázáno.
19. A lid se mě ptal: Cožpak nám neoznámíš, co to pro nás znamená, že takto jednáš?
20. Nato jsem jim řekl: Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
21. Řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já znesvěcuji svou svatyni, vaši mocnou pýchu, to, co je vzácné vašim očím, a slast vaší duše. Vaši synové a vaše dcery, které jste zanechali, padnou mečem.
22. Potom budete jednat tak, jako jsem jednal já. Nebudete si zakrývat vous a nebudete jíst chléb truchlících mužů.
23. Vaše turbany budou na vašich hlavách a vaše sandály na vašich nohách. Nebudete bědovat ani se nerozpláčete. Pro svou zvrácenost budete chřadnout a úpět jeden s druhým.
24. Tak se pro vás Ezechiel stane znamením. Uděláte vše, jako to udělal on. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.
25. A ty, lidský synu, cožpak v den, kdy od nich vezmu jejich záštitu, jejich slavnou radost, to, co je vzácné jejich očím, a to, po čem jejich duše touží, jejich syny a jejich dcery,
26. nepřijde k tobě v onen den ten, kdo unikl, aby předal uším zprávu?
27. V onen den budou uvolněna tvá ústa v přítomnosti toho, kdo unikl. Promluvíš a nebudeš již němý a staneš se pro ně znamením. I poznají, že já jsem Hospodin.