20. kvůli tomu, aby kolísalo srdce a rozmnožila se pohoršení. Ve všech jejich branách jsem ustanovil zabíjení mečem. Ach, je připraven, aby měl lesk, vybroušen pro porážku.
21. Soustřeď se, obrať se napravo, slož, obrať se nalevo, kde je žádána tvá přítomnost.
22. Já také zatleskám a zanechám své zloby. Já Hospodin jsem promluvil.
23. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
24. Ty pak, lidský synu, vyměř si dvě cesty, po nichž má přijít meč babylonského krále. Obě dvě vyjdou z jedné země. A vytvoř ukazatel, vytvoř ho na městské křižovatce.
25. Vyměříš cestu, po které má přijít meč na Rabu synů Amónových a na Judu v opevněném Jeruzalémě.
26. Protože babylonský král se zastaví na rozcestí, na křižovatce dvou cest, aby získal věštbu; potřásal šípy, doptával se domácího bůžka, pohleděl do jater.
27. V jeho pravici bude věštba o Jeruzalému, aby postavili válečné berany, aby vydali příkaz k zabíjení, aby pozvedli hlas k pokřiku, aby postavili válečné berany proti branám, aby navršili násep, aby vybudovali obléhací val.
28. I bude to pro ně, jako když se věští klam. V jejich očích to vypadá tak, že s nimi přece byly složeny přísahy. On však připomene zvrácenost, aby mohli být pochytáni.
29. Proto praví Panovník Hospodin toto: Jelikož připomínáte svou zvrácenost tím, že se odhalují vaše přestoupení, aby se ukázaly vaše hříchy ve všech vašich činech, jelikož se připomínáte, budete chyceni za ruku.
30. A ty, znesvěcený ničemný izraelský předáku, jehož den přišel v době dovršení zvrácenosti,
31. toto praví Panovník Hospodin: Sejmi turban a sundej korunu, takhle už to nebude; je na čase vyvýšit poníženého a ponížit vyvýšeného.
32. Sutiny, sutiny, v sutiny ji proměním. Ani ty ještě takové nebyly, až do příchodu toho, jemuž náleží soud -- já mu ho dám.
33. A ty, lidský synu, prorokuj. Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin o synech Amónových a o jejich hanění. Řekneš: Meč, meč je tasen pro porážku, vyleštěn, aby hodně vydržel, aby měl lesk.
34. Když pro tebe vidí klam, když pro tebe věští lež, aby tě položili na probodené šíje ničemů, jejichž den přišel v době dovršení zvrácenosti.
35. Navrať ho zpět do jeho pochvy. Budu tě soudit na místě, kde jsi byla stvořena, dcero amónská, v zemi tvého původu.
36. A vyliji na tebe své rozhořčení, budu na tebe sálat ohněm své zuřivosti a vydám tě do ruky rozpálených mužů, řemeslníků zkázy.
37. Budeš pokrmem pro oheň, tvá krev spočine uprostřed země, nebudeš připomínána, protože já Hospodin jsem promluvil.