16. Brala jsi ze svých rouch, dělala jsi pro sebe strakatá návrší a smilnila jsi na nich, jak se to dříve nedělo a nemá dít.
17. Brala jsi i své ozdobné předměty z mého zlata a z mého stříbra, které jsem ti dal, a dělala jsi pro sebe mužské obrazy a smilnila jsi s nimi.
18. Brala jsi pestře utkaná roucha, přikrývala jsi je a před ně jsi položila můj olej a mé kadidlo.
19. I můj pokrm, který jsem ti dal -- nakrmil jsem tě jemnou moukou, olejem a medem -- kladla jsi jej před ně jako příjemnou vůni. A to se skutečně dělo, je výrok Panovníka Hospodina.
20. Brala jsi i své syny a své dcery, které jsi mi porodila, a obětovala jsi jim je k jídlu. Bylo snad tvého smilnění málo?
21. Zabíjela jsi mé syny a vydávala jsi je jim, když jsi je pro ně prováděla ohněm.
22. Při všech svých ohavnostech a svém smilnění sis nevzpomněla na dny svého mládí, kdy jsi byla obnažená a nahá, zmítající se ve své krvi.
23. I stalo se po všem tvém zlu -- běda, běda tobě, je výrok Panovníka Hospodina --
24. že jsi pro sebe postavila násep a udělala jsi pro sebe výšinu na každém náměstí.
25. Na každé křižovatce jsi postavila svou výšinu. Opovrhovala jsi svou krásou, roztahovala jsi své nohy pro každého kolemjdoucího a množila jsi své smilnění.