7. Neboť každému muži z domu izraelského i z příchozích, kteří budou pobývat v Izraeli, když se ode mne oddělí, vnese své bůžky do svého srdce, položí před sebe pohoršení své zvrácenosti a přijde k prorokovi, aby se jej na mě dotázal, já Hospodin mu sám odpovím.
8. Nastavím svou tvář proti onomu muži, učiním ho znamením a pořekadlem a vyhladím ho zprostřed svého lidu. I poznáte, že já jsem Hospodin.
9. A když se ten prorok dá svést a promluví slovo, svedl jsem ho já Hospodin. Vztáhnu proti němu svou ruku a vyhladím jej zprostřed svého izraelského lidu.
10. I ponesou svou zvrácenost. Zvrácenost toho, kdo se dotazuje, bude stejná jako zvrácenost proroka.
11. To aby už ode mne dům izraelský nezbloudil a neposkvrňoval se už žádnými přestoupeními. I budou mým lidem a já budu jejich Bohem, je výrok Panovníka Hospodina.
12. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
13. Lidský synu, pokud proti mně země zhřeší tím, že se zpronevěří věrolomností, vztáhnu proti ní ruku, zlomím jí hůl chleba, pošlu do ní hlad a vyhladím z ní člověka i zvíře.
14. A budouli uprostřed ní tito tři muži: Noe, Daniel a Jób, ti ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši, je výrok Panovníka Hospodina.
15. Kdybych přivedl do země divou zvěř, ta by ji učinila bezdětnou a země by se stala spouští, aniž by jí kdo kvůli té zvěři procházel,
16. zdalipak tito tři muži uprostřed ní -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina -- vysvobodí syny a dcery? Oni vysvobodí sami sebe, ale země se stane spouští.
17. Anebo přiveduli na onu zemi meč a řeknu, ať meč projde skrze zemi, a vyhladím z ní člověka i zvíře,
18. ani tito tři muži uprostřed ní -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina -- nevysvobodí syny ani dcery; oni totiž vysvobodí jen sami sebe.
19. Anebo pošluli na onu zemi mor a vyliji na ni svou zlobu skrze krveprolití, abych z ní vyhladil člověka i zvíře,