3. se opravdu stalo Hospodinovo slovo ke knězi Ezechielovi, synu Buzího, v chaldejské zemi u řeky Kebaru. Spočinula tam na něm Hospodinova ruka.
4. A hle, viděl jsem toto: Od severu přichází bouřlivý vichr, velký oblak, okolo něj planoucí oheň a zář a zprostřed ní něco jako třpyt jantaru zprostřed ohně.
5. A zprostřed ní jakoby čtyři bytosti a mají vzhled podobný člověku:
6. Každá má čtyři tváře a čtyři křídla.
7. Jejich nohy jsou rovné a jejich chodidla jsou jako kopyta telete a jiskří jako třpyt leštěného bronzu.
8. Zpod jejich křídel vycházejí lidské ruce na čtyřech jejich stranách. Ty čtyři mají své tváře a svá křídla.
9. Svými křídly se jedna druhé dotýkají. Když se dají do pohybu, neotáčejí žádná při chůzi svými tvářemi na stranu.
10. Jejich tváře jsou podobné lidským tvářím, napravo mají všechny čtyři tváře lva, zleva mají všechny čtyři tváře býka, i tváře orla mají všechny čtyři.
11. Jejich tváře a jejich křídla jsou k sobě nahoře rozepjata, každou spojují dvě křídla s druhou a dvě zakrývají jejich těla.
12. A všechny se pohybují na stranu svých tváří, pohybují se, kam bude chtít jít duch; neotáčejí se při své chůzi.
13. Podoba těch bytostí, jejich vzhled je jako žhavé uhlíky, planoucí oheň, jako vzhled pochodní. Chodí mezi těmi bytostmi a oheň má zář a z toho ohně vychází blesk.
14. A ty bytosti běhají tam a zpět, na pohled jako blýskání.