9. Vždyť jsme otroky, ale náš Bůh nás v našem otroctví neopustil a získal nám přízeň u perských králů, dal nám obživnout, abychom obnovili dům svého Boha a postavili ho z jeho trosek, a dal nám zeď v Judsku i v Jeruzalémě.
10. A nyní, co můžeme říct po tomto? Vždyť jsme opustili tvé příkazy,
11. které jsi dal prostřednictvím svých otroků proroků, když jsi řekl: Země, kterou jdete obsadit, je země poskvrněná nečistotou národů země, jejich ohavnostmi, kterými ji ve své nečistotě naplnili od jednoho konce na druhý.
12. Proto nedávejte své dcery jejich synům a jejich dcery neberte pro své syny. Neusilujete nikdy o jejich pokoj a dobro, abyste byli silní a jedli dobré věci země a navěky ji podrobili pro své syny.
13. Potom všem, co na nás přišlo pro naše zlé skutky a pro naše velké provinění -- třebaže ty, náš Bože, jsi nás ušetřil, trestal jsi nás méně, nežli naše viny zasloužily a dal jsi nám ty, kteří takto vyvázli --
14. cožpak budeme znovu porušovat tvé příkazy a spřízňovat se s těmito ohavnými národy? Což se na nás nebudeš hněvat tak, že budeme vyhubeni, bez ostatku a bez těch, kteří by vyvázli?