7. Ode dnů svých otců až dodnes jsme vězeli ve velkém provinění a pro své viny jsme byli vydáni my, naši králové i kněží do ruky králů země, pod meč, do zajetí, jako kořist a k veřejnému zahanbení, jak je tomu až dodnes.
8. A nyní se nám na malou chvíli dostalo smilování od Hospodina, našeho Boha; zanechal nám ty, kteří vyvázli, a dal nám kolík na svém svatém místě. Náš Bůh dal světlo našim očím a dal nám trochu obživnout v našem otroctví.
9. Vždyť jsme otroky, ale náš Bůh nás v našem otroctví neopustil a získal nám přízeň u perských králů, dal nám obživnout, abychom obnovili dům svého Boha a postavili ho z jeho trosek, a dal nám zeď v Judsku i v Jeruzalémě.
10. A nyní, co můžeme říct po tomto? Vždyť jsme opustili tvé příkazy,
11. které jsi dal prostřednictvím svých otroků proroků, když jsi řekl: Země, kterou jdete obsadit, je země poskvrněná nečistotou národů země, jejich ohavnostmi, kterými ji ve své nečistotě naplnili od jednoho konce na druhý.
12. Proto nedávejte své dcery jejich synům a jejich dcery neberte pro své syny. Neusilujete nikdy o jejich pokoj a dobro, abyste byli silní a jedli dobré věci země a navěky ji podrobili pro své syny.
13. Potom všem, co na nás přišlo pro naše zlé skutky a pro naše velké provinění -- třebaže ty, náš Bože, jsi nás ušetřil, trestal jsi nás méně, nežli naše viny zasloužily a dal jsi nám ty, kteří takto vyvázli --