16. Avšak proto jsem tě zachoval, abych ti ukázal svou moc a aby se o mém jménu vyprávělo po celé zemi.
17. Stále vystupuješ proti mému lidu povýšeně a nechceš ho propustit.
18. Hle, zítra o tomto čase sešlu tak ohromné krupobití, že podobné v Egyptě nebylo ode dne jeho založení až dosud.
19. Nuže, pošli rychle do bezpečí dobytek a všechno, co máš na poli. Všechno, lidé i dobytek, co se bude nacházet na poli a nebude shromážděno v domě, když na to spadne to krupobití, zemře.
20. Kdo z faraonových otroků se bál Hospodinova slova, zahnal své otroky a svůj dobytek do domů.
21. Kdo si však nevzal k srdci Hospodinovo slovo, zanechal své otroky a dobytek na poli.
22. Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku k nebi a dopadne krupobití na celou egyptskou zemi. Na lidi, na dobytek i na všechnu polní zeleň v egyptské zemi.
23. Mojžíš vztáhl svou hůl k nebi a Hospodin způsobil hřmění a krupobití a oheň sestupoval na zem. Tak Hospodin seslal krupobití na egyptskou zemi.
24. A nastalo krupobití a oheň se blýskal uprostřed toho krupobití, tak ohromného, že podobné nebylo v celé egyptské zemi od té doby, co se Egypt stal národem.
25. Krupobití po celé egyptské zemi potlouklo všechno, co zůstalo na poli, od lidí až po dobytek; krupobití potlouklo všechnu polní zeleň a polámalo všechny polní stromy.
26. Pouze v zemi Gošenu, kde žili synové Izraele, krupobití nebylo.
27. Farao si dal zavolat Mojžíše a Árona a řekl jim: Tentokrát jsem zhřešil. Hospodin je spravedlivý. Já a můj lid jsme ničemové.
28. Proste Hospodina. Dost již bylo Božího hřmění a krupobití. Propustím vás, nebudete tu déle zůstávat.
29. Mojžíš mu odpověděl: Jakmile vyjdu z města, vztáhnu své dlaně k Hospodinu. Hřmění přestane a krupobití už nebude, abys poznal, že země je Hospodinova.