7. Už nedávejte lidu slámu k výrobě cihel jako dříve. Ať sami jdou a nasbírají si slámu.
8. A uložte jim stejné množství cihel, jaké dělali dříve. Neubírejte jim, protože jsou líní, proto křičí: Pojďme obětovat svému Bohu!
9. Ať na ty muže těžce dolehne otročina, aby měli co dělat a nezajímali se o klamná slova.
10. Poháněči lidu a jeho správci tedy vyšli a řekli lidu: Toto praví farao: Už vám nebudu dávat slámu.
11. Sami si jděte sbírat slámu, kde ji najdete, avšak z vašeho úkolu se nic neubere.
12. Lid se rozprchl po celé egyptské zemi, aby sbíral na strništích slámu.
13. Poháněči je nutili: Dokončete každý den své denní dílo, tak jako když sláma byla!
14. Izraelští správci, které nad nimi ustanovili faraonovi poháněči, byli biti se slovy: Proč jste včera ani dnes nedokončili své určené množství cihel, tak jako dříve?
15. Izraelští správci tedy přišli a úpěnlivě volali k faraonovi: Proč takto nakládáš se svými otroky?
16. Tvým otrokům nedávají slámu a říkají nám: Dělejte cihly! Hle, tví otroci jsou biti, ale vinen je tvůj vlastní lid.
17. On odpověděl: Jste lenoši líní! Proto říkáte: Pojďme obětovat Hospodinu!
18. A teď běžte pracovat! Sláma vám dávána nebude, ale míru cihel budete dodávat.
19. Izraelští správci viděli, že je s nimi zle, když bylo řečeno: Nesmíte ubírat ze svého každodenního množství cihel.
20. Když vycházeli od faraona, potkali Mojžíše a Árona, kteří na ně čekali.
21. Řekli jim: Ať Hospodin na vás pohlédne a soudí, protože jste nás zošklivili v očích faraona i jeho otroků a dali jste do jejich rukou meč, aby nás zabili.