9. I stane se, když neuvěří ani na tato dvě znamení a neposlechnou tě, vezmeš vodu z Nilu a vyleješ ji na suchou zem. A voda, kterou vezmeš z Nilu, se na suché zemi změní v krev.
10. Mojžíš Hospodinu odpověděl: Dovol, Panovníku, nikdy jsem nebyl výmluvným člověkem, ani předtím, ani od té doby, co jsi promluvil ke svému otroku, protože jsem těžkopádných úst a těžkopádného jazyka.
11. Hospodin mu však řekl: Kdo dal člověku ústa? Či kdo učiní němého nebo hluchého, vidícího nebo slepého? Zdali ne já, Hospodin?
12. Nyní tedy jdi, a já budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit.
13. Nato odpověděl: Dovol, Panovníku, pošli prosím, někoho jiného, koho pošleš.
14. Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl: Cožpak není lévita Áron tvůj bratr? Vím, že on umí dobře mluvit! Nadto hle, vychází ti naproti a když tě uvidí, bude se ze srdce radovat.
15. Budeš k němu mluvit a vložíš slova do jeho úst. A já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás učit, co budete mít dělat.
16. On bude za tebe mluvit k lidu. On bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem.
17. A tuto hůl si vezmi do ruky. Budeš jí činit znamení.
18. Mojžíš odešel, vrátil se ke svému tchánovi Jitrovi a řekl mu: Dovol, abych šel a navrátil se ke svým bratrům, kteří jsou v Egyptě, a uviděl, zda jsou ještě naživu. Jitro Mojžíšovi odpověděl: Jdi v pokoji.
19. Pak Hospodin v Midjánu Mojžíšovi řekl: Jdi, navrať se do Egypta, protože již zemřeli všichni lidé, kteří ti usilovali o život.
20. Mojžíš tedy vzal svou ženu a syny, posadil je na osla a vracel se do egyptské země. Do ruky si Mojžíš vzal Boží hůl.
21. Hospodin ještě řekl Mojžíšovi: Až se vrátíš do Egypta, hleď si všech divů, které jsem vložil do tvé ruky, a učiň je před faraonem. Já však posilním jeho srdce, takže lid nepropustí.
22. Pak řekneš faraonovi: Toto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený syn.
23. Řekl jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil, ale odmítl jsi ho propustit. Hle, zabiji tvého prvorozeného syna.