1. Hospodin řekl Mojžíšovi: Vytesej si dvě kamenné desky stejné jako ty první, a napíši na desky slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztřískal.
2. Buď ráno připraven. Vystoupíš ráno na horu Sínaj a zůstaneš tam přede mnou stát na vrcholu hory.
3. Nikdo s tebou nevystoupí a nikdo se neukáže na celé hoře; ani brav či skot se nebude pást směrem k té hoře.
4. Mojžíš vytesal dvě kamenné desky, stejné jako ty první, časně z rána vstal a vystoupil na horu Sínaj, jak mu Hospodin přikázal, a vzal s sebou dvě kamenné desky.
5. Hospodin sestoupil v oblaku, stál tam s ním a zavolal jméno Hospodin.
6. Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti,
7. zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté generaci.
8. Mojžíš rychle poklekl na zem, klaněl se
9. a řekl: Jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, Panovníku, ať jde Panovník v našem středu, přestože je to lid tvrdé šíje. Odpusť naši vinu a náš hřích a přijmi nás do dědictví.
10. On řekl: Hle, uzavírám smlouvu: Před celým tvým lidem učiním divy, jaké nebyly stvořeny na celé zemi ani v žádném národě. A celý národ, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo, protože to, co s tebou učiním, bude vzbuzovat hrůzu.
11. Dbej na to, co ti dnes přikazuji. Hle, vyženu před tebou Emorejce, Kenaance, Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce.
12. Měj se na pozoru, abys neuzavřel smlouvu s obyvateli země, do níž jdeš, jinak budou léčkou ve tvém středu.
13. Naopak jejich oltáře strhněte, jejich posvátné sloupy roztřískejte, jejich posvátné kůly pokácejte.
14. Nebudete se klanět jinému bohu, neboť Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivý.
15. Neuzavírej smlouvu s obyvateli země; budou chodit smilnit za svými bohy, budou obětovat svým bohům a pozvou tě, budeš jíst z jejich obětních hodů.
16. A budeš si brát z jejich dcer pro své syny a jejich dcery budou chodit smilnit za svými bohy a přivedou tvé syny, aby chodili smilnit za jejich bohy.
17. Slité bohy si nedělej.
18. Budeš zachovávat svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce ábíbu, neboť v měsíci ábíbu jsi vyšel z Egypta.
19. Všechno, co otvírá lůno, patří mně; každý samec ze tvého dobytka, prvorozené ze skotu i ovcí.
20. Prvorozeného osla vykoupíš ovcí. Jestliže ho nevykoupíš, zlomíš mu vaz. Každého prvorozeného ze svých synů vykoupíš. Nikdo se neukáže přede mnou s prázdnou.
21. Šest dní budeš pracovat a sedmý den přestaneš. I při orbě a při žni přestaneš.
22. Budeš slavit svátek týdnů, prvotin pšeničné žně a svátek sklizně na konci roku.
23. Třikrát za rok se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Panovníkem Hospodinem, Bohem Izraele.
24. Neboť vyženu před tebou pohanské národy a rozšířím tvé území a nikdo nebude dychtit po tvé zemi, když budeš třikrát za rok vystupovat, aby ses ukázal před Hospodinem, svým Bohem.
25. Nebudeš obětovat krev mé oběti spolu s kvašeným. Nezůstane do rána nic z oběti svátku Velikonoc.
26. To nejlepší z prvotin své země přineseš do domu Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky.
27. Hospodin řekl Mojžíšovi: Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov jsem uzavřel smlouvu s tebou a s Izraelem.
28. Byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chléb nejedl a vodu nepil a napsal na desky slova smlouvy, Deset slov.
29. I stalo se, když Mojžíš sestupoval z hory Sínaj -- dvě desky svědectví byly v Mojžíšově ruce, když sestupoval z hory -- že Mojžíš nevěděl, že kůže jeho tváře září od toho, jak s ním mluvil.
30. Když Áron a všichni synové Izraele uviděli Mojžíše, a hle, kůže jeho tváře zářila, báli se k němu přiblížit.
31. Mojžíš však na ně zavolal a Áron i všichni předáci v pospolitosti se k němu vrátili; Mojžíš k nim promluvil.
32. Potom přistoupili všichni synové Izraele a on jim vydal příkazy, vše, co s ním mluvil Hospodin na hoře Sínaj.
33. Když s nimi Mojžíš domluvil, dal si na tvář závoj.
34. Kdykoli přicházel Mojžíš před Hospodina, aby s ním mluvil, sundával si závoj, dokud nevyšel. Když vyšel, a mluvil k synům Izraele to, co mu bylo přikázáno,
35. synové Izraele viděli Mojžíšovu tvář, že kůže Mojžíšovy tváře zářila. Mojžíš si tedy bral závoj zpět na tvář, dokud s ním nešel mluvit.