10. Nyní mě nech, abych vzplanul hněvem proti nim a skoncoval s nimi. Tebe však učiním velkým národem.
11. Mojžíš se snažil udobřit Hospodina, svého Boha, a řekl: Hospodine, proč vzplanul tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou silou a mocnou rukou?
12. Proč by měli Egypťané říkat: Se zlým úmyslem je vyvedl, aby je pobil v horách a vyhubil je z povrchu země. Odvrať se od svého planoucího hněvu a lituj zla vůči svému lidu.
13. Pamatuj na Abrahama, Izáka a Izraele, své otroky, kterým jsi při sobě přísahal a řekl jsi jim: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, o níž jsem promluvil, dám vašemu potomstvu a dostanou ji navěky do dědictví.
14. A Hospodin litoval zla, které promluvil, že učiní svému lidu.
15. Mojžíš se vydal na cestu a sestupoval z hory. V ruce měl dvě desky svědectví, desky popsané z obou stran; byly popsány z jedné i druhé strany.
16. Ty desky byly Boží dílo, to písmo bylo Boží písmo, vyryté na deskách.