4. Když někdo nechá spásat pole či vinici a pustí svůj dobytek pást se na cizí pole, nahradí to tím nejlepším ze svého pole či ze své vinice.
5. Když vyšlehne oheň, zasáhne trní a stráví stoh, nepožaté obilí či pole, ten, kdo požár zapříčiní, musí plně nahradit to, co bylo spáleno.
6. Když dá někdo svému bližnímu do úschovy stříbro nebo nějaké předměty a bude to z domu toho muže ukradeno, pokud bude zloděj dopaden, nahradí to dvojnásobně.
7. Jestliže nebude zloděj dopaden, předstoupí majitel domu před Boha, nevztáhlli ruku na práci svého bližního.
8. Při každé zpronevěře -- ohledně býka, osla, ovce, oděvu, ohledně jakékoliv ztracené věci, o které někdo řekne: To je ono -- přijde záležitost těch dvou před Boha. Koho Bůh prohlásí vinným, ten nahradí ztrátu svému bližnímu dvojnásobně.
9. Když někdo dá svému bližnímu do úschovy osla, býka, ovci či jakékoliv zvíře a to zemře, bude zraněno či odvlečeno a nikdo to neviděl,
10. Hospodinova přísaha bude mezi těmi dvěma, že nevztáhl ruku na práci svého bližního. Jeho majitel to přijme a držitel nebude nic nahrazovat.
11. Jestliže mu to však skutečně ukradli, nahradí to jeho majiteli.
12. Jestliže to bylo opravdu roztrháno na kusy, přinese mu důkaz a rozsápané zvíře nebude nahrazovat.
13. Když si někdo vyžádá dobytče od svého bližního, to bude zraněno nebo zemře a majitel u toho nebude, musí ztrátu plně nahradit.
14. Jestliže u toho jeho majitel bude, nebude ztrátu nahrazovat. Jestliže si je pronajal, ztráta je kryta odměnou.
15. Když někdo svede pannu, která není zasnoubená, a bude s ní spát, jistě za ni zaplatí věno, aby se stala jeho ženou.
16. Jestliže mu ji její otec rozhodně odmítne dát, odváží stříbro jako věno za pannu.