1. Tehdy Mojžíš a synové Izraele zpívali Hospodinu tuto píseň: Budu zpívat Hospodinu, protože se slavně vyvýšil; koně i s jezdcem uvrhl do moře.
2. Má síla a píseň je Hospodin, stal se mojí záchranou. On je můj Bůh, budu ho oslavovat, Bůh mého otce, budu ho vyvyšovat.
3. Hospodin je válečník, Hospodin je jeho jméno.
4. Faraonovy vozy a jeho vojsko vrhl do moře, jeho nejlepší kapitáni utonuli v moři Rákosovém.
5. Mořské vlny je přikryly, klesli do hlubin jako kámen.
6. Tvá pravice, Hospodine, se proslavila silou, tvá pravice, Hospodine, zdrtila nepřítele.
7. Svou velikou vznešeností jsi strhl své protivníky, vypustil jsi svůj planoucí hněv, strávil je jako strniště.
8. Dechem tvého chřípí se navršily vody, proudy zůstaly stát jako val, mořské vlny ztuhly uprostřed moře.
9. Nepřítel si řekl: Budu je pronásledovat, dostihnu je, budu dělit kořist a má touha se na nich naplní; vytasím meč a má ruka si je podrobí.
10. Zadul jsi svým dechem a moře je přikrylo. Potopili se jako olovo v majestátných vodách.
11. Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, vznešený v svatosti, budící bázeň slavnými skutky, činící divy?
12. Vztáhl jsi svou pravici a země je pohltila.
13. Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, svou silou jsi ho přiváděl k svému svatému příbytku.
14. Uslyší o tom národy a budou se třást, bolest zachvátí obyvatele Pelišteje.
15. Tehdy se zděsí edómští náčelníci, moábské mocnáře, ty zachvátí chvění; všichni obyvatelé Kenaanu propadnou malomyslnosti.
16. Padne na ně hrůza a strach, pro velikost tvé paže strnou jako kámen, dokud nepřejde tvůj lid, Hospodine, dokud nepřejde lid, který sis získal.
17. Přivedeš a vysadíš je na horu svého dědictví, na místo, kterés, Hospodine, připravil ke svému bydlení, do svatyně, Panovníku, kterou založily tvé ruce.
18. Hospodin bude kralovat navěky a navždy.
19. Když faraonovi koně s vozy a s jezdci vešli do moře, Hospodin na ně obrátil mořské vody, kdežto synové Izraele šli prostředkem moře po suchu.
20. Tu prorokyně Mirjam, sestra Áronova, vzala do ruky tamburínu a všechny ženy vyšly za ní s tamburínami a s tanci.
21. Mirjam s nimi zpívala: Zpívejte Hospodinu, protože se slavně vyvýšil, koně i s jezdcem uvrhl do moře!
22. Mojžíš pak vyvedl Izrael od Rákosového moře a vytáhli do pustiny Šúr. Pustinou šli tři dny a nenalezli vodu.
23. Pak přišli do Mary, ale nemohli vodu z Mary pít, protože byla hořká. Proto se nazývá Mara.
24. A lid reptal proti Mojžíšovi: Co budeme pít?
25. Mojžíš tedy úpěnlivě volal k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo, které hodil do vody a voda zesládla. Tam jim předložil ustanovení a nařízení a tam je zkusil.
26. Řekl: Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, a dělat to, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho příkazům a zachovávat všechna jeho ustanovení, žádnou nemoc, kterou jsem vložil na Egypt, na tebe nevložím, protože já jsem Hospodin, který tě uzdravuji.
27. Pak přišli do Élimu, kde bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam u vody se utábořili.