10. Když se farao přiblížil, synové Izraele pozdvihli oči, a hle, Egypťané táhli za nimi. Synové Izraele dostali veliký strach a úpěnlivě volali k Hospodinu.
11. Říkali Mojžíšovi: Což nebyly v Egyptě hroby, žes nás vzal zemřít do pustiny? Cos nám to udělal, žes nás vyvedl z Egypta?
12. Zdali to není to, co jsme ti říkali v Egyptě: Nech nás, ať otročíme Egypťanům, protože je pro nás lepší otročit Egypťanům, nežli zemřít v pustině.
13. Mojžíš však lidu řekl: Nebojte se, stůjte a hleďte na Hospodinovu záchranu, kterou vám dnes způsobí, protože Egypťany, které vidíte dnes, již nikdy více neuvidíte.
14. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet.
15. Hospodin řekl Mojžíšovi: Proč ke mně úpěnlivě voláš? Řekni synům Izraele, ať vyrazí.
16. A ty zvedni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl je, aby synové Izraele prošli prostředkem moře po suchu.