18. Mojžíš odešel od faraona a naléhavě prosil Hospodina.
19. A Hospodin změnil vítr na velmi silný západní vítr, odnesl kobylky a vehnal je do Rákosového moře. Na celém egyptském území nezůstala ani jediná kobylka.
20. Ale Hospodin posilnil faraonovo srdce a on syny Izraele nepropustil.
21. Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku k nebi a nastane temnota v egyptské zemi, temnota, kterou lze cítit.
22. Mojžíš tedy vztáhl ruku k nebi a na tři dny nastala nejtemnější temnota v celé egyptské zemi.
23. Neviděli jeden druhého a nikdo tři dny nevyšel ze svého místa, avšak všichni synové Izraele měli světlo ve svých sídlištích.
24. Farao zavolal Mojžíše a řekl: Jděte, služte Hospodinu, pouze svůj brav a skot ponechejte zde. Také vaše děti půjdou s vámi.
25. Mojžíš však odpověděl: Ty sám nám dáš s sebou oběti a zápaly, abychom je připravili Hospodinu, svému Bohu?
26. I náš dobytek půjde s námi. Nezůstane tu ani pazneht, protože z toho vezmeme, abychom sloužili Hospodinu, svému Bohu. My nevíme, čím budeme sloužit Hospodinu, dokud tam nepřijdeme.
27. Nato Hospodin posilnil faraonovo srdce a on je nechtěl propustit.
28. Tedy farao mu řekl: Jdi ode mne! Dávej si pozor, abys už nespatřil mou tvář, protože v den, kdy spatříš mou tvář, zemřeš.
29. Mojžíš odpověděl: Jak jsi řekl. Už více nespatřím tvou tvář.