5. Královi mládenci mu odpověděli: Hle, Haman stojí na nádvoří. Král řekl: Ať vejde.
6. Haman vešel a král se ho zeptal: Co se má udělat pro muže, kterému by král chtěl vzdát poctu? Haman si řekl ve svém srdci: Komu bude chtít král prokázat poctu víc nežli mně?
7. Haman tedy králi odpověděl: Muži, kterému by král chtěl vzdát poctu,
8. ať přinesou královský oděv, do něhož se oblékal král, a koně, na němž jezdil král, a královskou korunu, která byla vložena na jeho hlavu.
9. Ať vydají ten oděv a toho koně někomu z králových knížat, šlechticů, a ti obléknou toho muže, kterému chce král vzdát poctu. Posadí jej na koně na náměstí města a budou před ním provolávat: Takto se jedná s mužem, jemuž chce král vzdát poctu.
10. Tu řekl král Hamanovi: Pospěš, vezmi ten oděv a koně tak, jak jsi pověděl, a učiň tak Judejci Mordokajovi, který sedí v královské bráně. Nenech padnout žádné slovo z toho, co jsi pověděl.
11. Haman tedy vzal oděv a koně a oblékl Mordokaje. Nechal jej jezdit na náměstí města a provolával před ním: Takto se jedná s mužem, kterému chce král vzdát poctu.
12. Pak se Mordokaj vrátil do královské brány a Haman si pospíšil do svého domu truchlící a se zakrytou hlavou.
13. Tam vypočítával Haman své ženě Zereši a všem svým přátelům všechno, co ho postihlo. Jeho mudrci i jeho žena Zereš mu řekli: Jestliže je Mordokaj, před nímž jsi začal upadat, z judejského potomstva, nepřemůžeš ho, nýbrž jistě před ním padneš.
14. Ještě s ním mluvili, když dorazili královští eunuši. Spěchali, aby Hamana přivedli na hostinu, kterou uspořádala Ester.