23. Navrším na ně zlé věci, skoncuji s nimi svými šípy.
24. Budou vysíleni hladem, postiženi morem a krutou zhoubou; pošlu na ně zuby zvěře spolu s jedem těch, co se plazí prachem.
25. Venku bude činit bezdětným meč a v pokojích hrůza, bude ničit jak mládence tak i pannu, kojence i muže v šedinách.
26. Řekl bych: Vyhladím je, odstraním jejich památku mezi lidmi.
27. Ale obávám se provokace nepřítele, aby si jejich protivníci nemysleli, aby neřekli: Naše ruka se vyvýšila, nic z toho neudělal Hospodin.
28. Jsou národem, kterému chybí rada, není v něm rozumnost.
29. Kdyby byli moudří, pochopili by to, porozuměli by svému konci.
30. Jak by mohl jeden pronásledovat tisíc a dva zahnat na útěk deset tisíc? Což to není tak, že jejich Skála je prodala, Hospodin je vydal?
31. Vždyť jejich skála není jako naše Skála, jak soudí i naši nepřátelé.
32. Vždyť jejich réva je ze sodomské révy, z gomorských polí. Jejich hrozny jsou jedovaté hrozny, mají trpká zrnka.
33. Jejich víno je dračím jedem, krutým jedem kobry.
34. Což to není u mě uchováno, zapečetěno v mých pokladnicích?
35. Mně patří pomsta a odplata, v čase, kdy klopýtne jejich noha, neboť den jejich pohromy je blízko, to, co na ně má přijít, si pospíší.
36. Vždyť Hospodin zjedná právo svému lidu a nad svými otroky pocítí lítost, když uvidí, že odešla jejich moc a nezůstal zadržovaný ani propuštěný.
37. Řekne: Kde jsou jejich bohové, skála, v níž měli útočiště,
38. kteří jedli tuk jejich obětí a pili víno jejich úliteb? Ať povstanou a pomohou vám, ať jsou vám úkrytem.
39. Nyní pohleďte, že já, já jsem to, a není Bůh mimo mě. Já nechávám zemřít a oživuji, zdeptal jsem, já i uzdravím; není, kdo by vysvobodil z mé ruky.
40. Vždyť pozvedám svou ruku k nebesům a pravím: Jakože jsem živ navěky,
41. když nabrousím svůj blýskavý meč a má ruka se chopí práva, odpovím pomstou svým protivníkům a těm, kdo mě nenávidí, odplatím.