14. Doba, po kterou jsme šli z Kádešbarneje, než jsme přešli potok Zered, byla třicet osm let, dokud nebyla z tábora zcela vyhlazena celá generace bojovníků, tak jak jim Hospodin přísahal.
15. Ano, Hospodinova ruka byla proti nim, aby je vyhlazovala z tábora, až byli zcela vyhlazeni.
16. I stalo se, když vymřeli všichni ti bojovníci z lidu,
17. že ke mně Hospodin promluvil:
18. Dnes procházíš územím Moábu, územím Aru.
19. Až se přiblížíš k synům Amónovým, nenapadej je, nepouštěj se s nimi do boje, protože ze země synů Amónových ti nedám nic do vlastnictví, neboť jsem ji dal do vlastnictví synům Lotovým.
20. (Také ta byla považována za zemi Refájců. Předtím v ní sídlili Refájci. Amónci je nazývali Zamzumci.
21. Byl to velký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Ale Hospodin je před nimi vyhladil, takže je vypudili a sídlili tam místo nich,
22. stejně jako to udělal pro syny Ezauovy, sídlící v Seíru, když před nimi vyhladil Chorejce, takže je vypudili a sídlili tam místo nich až dodnes.
23. Avíjce sídlící ve dvorcích až po Gazu vyhladili Kaftórci, kteří vyšli z Kaftóru, a sídlili místo nich.)
24. Vstaňte, vyrazte a přejděte potok Arnón. Pohleď, vydal jsem do tvé ruky Emorejce Síchona, krále Chešbónu, i jeho zemi. Začni ji obsazovat a pusť se s ním do boje.
25. Dnes začnu dávat strach a bázeň z tebe na národy pod celým nebem. Když uslyší zprávu o tobě, budou se před tebou třást a svíjet bolestí.
26. Nato jsem poslal z pustiny Kedemótu posly k chešbónskému králi Síchonovi s úmluvou o pokoji: