1. Pak jsme se vydali na cestu a vyrazili jsme do pustiny směrem k Rákosovému moři, jak mi řekl Hospodin, a obcházeli jsme po mnoho dní pohoří Seír.
2. Tu mi Hospodin řekl:
3. Už dost dlouho jste obcházeli toto pohoří. Vydejte se na sever.
4. A lidu přikaž: Budete procházet územím svých bratrů, synů Ezauových, sídlících v Seíru. Bojí se vás, tak se mějte velmi na pozoru.
5. Nepouštějte se s nimi do boje, protože vám z jejich země nedám ani stopu, neboť pohoří Seír jsem dal do vlastnictví Ezauovi.
6. Jídlo od nich získávejte za stříbro, abyste se mohli najíst, a také vodu si od nich opatřujte za stříbro, abyste se mohli napít.
7. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehnal při všem díle tvých rukou. Zná tvou cestu touto velkou pustinou. Těchto čtyřicet let byl Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, a neměl jsi v ničem nedostatek.
8. Tak jsme šli dál od svých bratrů, synů Ezauových, sídlících v Seíru, cestou přes Arabu, Élat a Esjóngeber. Pak jsme se obrátili a šli jsme směrem k moábské pustině.
9. Tu mi Hospodin řekl: Nenapadej Moábce a nepouštěj se s nimi do boje, protože z jejich země ti nedám nic do vlastnictví, neboť Ar jsem dal do vlastnictví synům Lotovým.
10. (Předtím v něm sídlili Emejci, velký a početný lid, vysoký jako Anákovci;
11. byli také považováni za Refájce jako Anákovci, ale Moábci je nazývali Emejci.
12. V Seíru předtím sídlili Chorejci. Ale synové Ezauovi je vypudili, vyhladili je před sebou a sídlili tam místo nich, stejně jako to udělali Izraelci se zemí svého vlastnictví, kterou jim Hospodin dal.)
13. Nyní vstaňte a přejděte potok Zered. Tak jsme přešli potok Zered.
14. Doba, po kterou jsme šli z Kádešbarneje, než jsme přešli potok Zered, byla třicet osm let, dokud nebyla z tábora zcela vyhlazena celá generace bojovníků, tak jak jim Hospodin přísahal.
15. Ano, Hospodinova ruka byla proti nim, aby je vyhlazovala z tábora, až byli zcela vyhlazeni.
16. I stalo se, když vymřeli všichni ti bojovníci z lidu,
17. že ke mně Hospodin promluvil:
18. Dnes procházíš územím Moábu, územím Aru.
19. Až se přiblížíš k synům Amónovým, nenapadej je, nepouštěj se s nimi do boje, protože ze země synů Amónových ti nedám nic do vlastnictví, neboť jsem ji dal do vlastnictví synům Lotovým.
20. (Také ta byla považována za zemi Refájců. Předtím v ní sídlili Refájci. Amónci je nazývali Zamzumci.