1. a kralování se ujal Dareios Médský, když mu bylo šedesát dva roků.
2. Dareiovi se zdálo vhodné ustanovit nad královstvím sto dvacet satrapů, aby byli po celém království,
3. a nad nimi ještě tři vezíry, z nichž jedním byl Daniel. Jim tito satrapové podávali hlášení, aby král netrpěl škodu.
4. Tento Daniel ovšem nad vezíry i satrapy vynikal, protože v něm byl neobyčejný duch, a král byl nakloněn ustanovit jej nad celým královstvím.
5. Tehdy se vezíři a satrapové snažili proti Danielovi nalézt něco ohledně království, ale nemohli nalézt vůbec nic ani žádnou závadu, neboť byl spolehlivý a žádná nedbalost ani závada se u něho nenalézala.
6. Tu si ti muži řekli: Proti tomuhle Danielovi nenajdeme vůbec nic, ledaže bychom proti němu našli něco v zákoně jeho boha.
7. Pak se vezíři a satrapové shlukli okolo krále a takto na něho naléhali: Králi Darei, navěky buď živ!
8. Všichni královští vezíři, prefekti a satrapové, rádci a místodržitelé se shodli, aby král vystavil dekret a vyšel zákaz, aby každý, kdo by nějakou prosbou po třicet dnů prosil u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného než u tebe králi, byl uvržen do lvího doupěte.
9. Nyní nechť král ten zákaz vystaví a vydá předpis, jaký podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů není možno změnit.