5. Před ním jde mor, v jeho stopách táhne nákaza.
6. Zůstane stát a zatřese zemí, pohlédne a národy se chvějí; odvěká pohoří se tříští, dávná návrší klesají, jde dávnou cestou.
7. Vidím, že stany Kúšanců jsou vystaveny zkáze, stanové plachty v midjánské zemi se třesou.
8. Cožpak proti řekám, Hospodine, zdali proti řekám plane tvůj hněv, zdali proti moři tvé rozhořčení, že jedeš na svých koních, na svých vítězných vozech?
9. Holý a připravený je tvůj luk. Vysíláš své šípy. Sela. Řekami rozděluješ zemi.
10. Hory tě zahlédnou a svíjejí se, příval vody se valí, hlubina vydala svůj hlas, vysoko zvedá své ruce.
11. Slunce i měsíc vejdou do svého obydlí, odejdou v jasu tvých šípů, v záři tvého blýskavého kopí.
12. S rozhořčením projdeš zemi, v hněvu pošlapeš národy.
13. Vyjdeš k záchraně svého lidu, k záchraně svého pomazaného; srazíš hlavu z ničemova domu, obnažíš ho od paty až k šíji. Sela.
14. Jeho vlastními šípy probodneš hlavu jeho knížat, kteří se ženou jako bouře, aby nás rozptýlili, jásají, jako by chtěli pohltit chudého v skrýši.
15. Svými koňmi šlapeš po moři, množství bouřících vod.