12. Až se naplní tvé dny a ulehneš se svými otci, dám po tobě povstat tvému potomku, který vyjde ze tvých beder a upevním jeho království.
13. On postaví dům pro mé jméno a upevním jeho královský trůn navěky.
14. Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Když bude činit zlo, budu ho kárat lidskou holí a ranami lidských synů.
15. Mé milosrdenství však od něj neodstoupí, jako jsem je odňal od Saula, kterého jsem před tebou odstranil.
16. Trvalý bude tvůj dům i tvé království navěky před tebou, tvůj trůn bude navěky pevně stát.
17. Nátan Davidovi pověděl všechna tato slova a celé toto vidění.
18. Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?
19. I toto bylo ještě málo ve tvých očích, Panovníku Hospodine, a tak jsi promluvil ještě o domu svého otroka do vzdálené budoucnosti. Ať je to poučením pro člověka, Panovníku Hospodine.
20. Co ti může David ještě dále říct? Ty znáš svého otroka, Panovníku Hospodine.
21. Kvůli svému slovu a podle svého srdce jsi učinil všechny tyto velké věci a dal jsi to svému otroku poznat.
22. Proto jsi veliký, Panovníku Hospodine. Ano, není nikdo jako ty a není Boha kromě tebe -- tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli.
23. A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a učinil si jméno, když vykonal pro ně velké a hrůzu vzbuzující činy, pro tvou zemi. Vyhnal jsi před svým lidem, který jsi vykoupil pro sebe z Egypta, národy a jejich bohy.