29. Ať dopadne na hlavu Jóaba a na celý dům jeho otce. Ať není z domu Jóabova odňat trpící výtokem ani postižený malomocenstvím ani muž, který uchopuje vřeteno, ani ten, kdo padá mečem, ani ten, kdo nemá pokrm.
30. Jóab a jeho bratr Abíšaj zabili Abnéra kvůli tomu, že v Gibeónu usmrtil v boji jejich bratra Asáela.
31. David řekl Jóabovi a všemu lidu, který byl s ním: Roztrhněte svá roucha, přepásejte se pytlovinou a bědujte v průvodu před Abnérem. Král David šel za márami.
32. Tak pohřbili Abnéra v Chebrónu. Král pozvedl svůj hlas a plakal u Abnérova hrobu, a také všechen lid plakal.
33. Král zazpíval nad Abnérem žalozpěv: Což měl Abnér zemřít, jako umírá blázen?
34. Tvé ruce nebyly spoutány, tvé nohy nebyly dány do bronzových okovů; padl jsi, jako člověk padá rukou bídáků. A všechen lid nad ním dále plakal.
35. Všechen lid se snažil přimět Davida, aby během dne pojedl chléb, ale David přísahal: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže před západem slunce okusím chléb či cokoliv jiného.
36. Všechen lid to zpozoroval a líbilo se mu to. Všechno, co král dělal, se všemu lidu líbilo.
37. Onoho dne všechen lid a celý Izrael poznal, že od krále nevzešel úmysl usmrtit Abnéra, syna Nérova.
38. Král řekl svým otrokům: Což nevíte, že dnes padl v Izraeli velitel, a to velký?
39. Já jsem dnes slabý, ačkoliv pomazán za krále. A tito muži, synové Serújini, jsou tvrdší nežli já. Ať Hospodin odplatí tomu, kdo páchá zlo, podle jeho zla.