2. Král zavolal Gibeóňany a mluvil k nim. (Gibeóňané nejsou ze synů izraelských, nýbrž ze zbytku Emorejců. Synové izraelští jim přísahali, že je nepobijí, Saul je však chtěl pobít, když vzplál horlivostí pro syny izraelské a judské.)
3. David se Gibeóňanů zeptal: Co mám pro vás udělat a čím si vás mohu usmířit, abyste žehnali Hospodinovu dědictví?
4. Gibeóňané mu odpověděli: Nechceme stříbro ani zlato od Saula a jeho domu ani nechceme, aby byl někdo v Izraeli usmrcen. Řekl: Cokoliv řeknete, to pro vás udělám.
5. Řekli králi: Od muže, který nás zničil a zamýšlel nás vyhubit, abychom nezůstali nikde na celém území Izraele --
6. ať je nám vydáno sedm mužů z jeho synů a pověsíme je před Hospodinem v Gibeji Saula, Hospodinova vyvoleného. Král řekl: Vydám je.
7. Král měl soucit s Mefíbóšetem, synem Jónatanovým, vnukem Saulovým, kvůli přísaze při Hospodinu, která byla mezi nimi, mezi Davidem a Jónatanem, synem Saulovým.
8. Král vzal dva syny Rispy, dcery Ajovy, které porodila Saulovi, Armóna a Mefíbóšeta, a pět synů Mérab, dcery Saulovy, které porodila Adríelovi, synu Barzilaje Mechólatského,
9. a dal je do ruky Gibeóňanů. Pověsili je na hoře před Hospodinem a padlo všech sedm spolu. Byli usmrceni v prvních dnech žně, na počátku sklizně ječmene.
10. Rispa, dcera Ajova, vzala pytlovinu, roztáhla si ji na skálu, od počátku žně, dokud nebyla na ně vylita z nebes voda, a nedovolila nebeskému ptactvu na nich spočinout ve dne ani polní zvěři v noci.
11. Davidovi bylo oznámeno, co učinila Rispa, dcera Ajova, konkubína Saulova.
12. David šel a vzal kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana od občanů Jábeše v Gileádu, kteří je ukradli z náměstí v Bétšanu, kam je pověsili Pelištejci v den, kdy Pelištejci ubili Saula v Gilbóa.
13. Přinesli odtamtud kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana a sebrali kosti těch, kdo byli pověšeni.