3. I stalo se po sedmi letech, že se ta žena vrátila z pelištejské země a šla se na králi domáhat svého domu a svého pole.
4. Tehdy král hovořil s Gecházím, služebníkem muže Božího, a řekl: Vyprávěj mi o všech velkých činech, které Elíša učinil.
5. Když vyprávěl králi o tom, jak oživil mrtvého, právě přišla ta žena, jejíhož syna oživil, aby se domáhala na králi svého domu a svého pole. Gechází řekl: Můj pane a králi, to je ta žena a to je její syn, kterého Elíša oživil.
6. Král se na to té ženy vyptal a ona mu to vyprávěla. Pak jí král ustanovil jednoho dvorního úředníka a řekl mu: Vrať všechno, co jí patří; všechnu úrodu pole ode dne, kdy opustila zemi, až do nynějška.
7. Elíša přišel do Damašku. Aramejský král Benhadad byl nemocen. Bylo mu oznámeno: Přišel sem muž Boží.
8. Král řekl Chazaelovi: Vezmi s sebou dar, jdi muži Božímu naproti a dotaž se skrze něj Hospodina slovy: Zotavím se z této nemoci?
9. Chazael mu tedy šel naproti. Vzal s sebou dar, všelijaké dobré věci Damašku, náklad čtyřiceti velbloudů. Přišel, zastavil před ním a řekl: Tvůj syn, aramejský král Benhadad, mě k tobě poslal se slovy: Zotavím se z této nemoci?
10. Elíša mu odpověděl: Jdi, řekni mu: Určitě se zotavíš, ale Hospodin mi ukázal, že jistě zemře.
11. Jeho tvář strnula, předlouho na něj zíral a pak se muž Boží rozplakal.
12. Chazael se zeptal: Proč můj pán pláče? On odpověděl: Protože vím, co zlého spácháš vůči synům Izraele. Jejich pevnosti pošleš do ohně, jejich mládence pozabíjíš mečem, jejich děti rozdrtíš a jejich těhotné rozpáráš.
13. Chazael řekl: Jak by mohl tvůj otrok, pouhý pes, udělat něco tak velkého? Elíša odpověděl: Hospodin mi ukázal, že budeš králem nad Aramem.
14. Pak odešel od Elíši a přišel ke svému pánu. Ten se ho zeptal: Co ti říkal Elíša? Odpověděl: Řekl mi, že se určitě zotavíš.
15. Příštího dne se stalo, že vzal přikrývku, namočil do vody a rozprostřel na jeho tvář, takže zemřel. Chazael pak kraloval místo něj.
16. V pátém roce vlády izraelského krále Jórama, syna Achabova, když byl Jóšafat judským králem, se stal judským králem král Jóram, syn Jóšafatův.
17. Bylo mu třicet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě osm let.
18. Chodil po cestě izraelských králů, tak jak to činil dům Achabův, protože Achabova dcera byla jeho ženou. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích.
19. Hospodin však nechtěl zničit Judu kvůli svému otroku Davidovi, protože mu slíbil, že dá jemu i jeho synům lampu po všechny dny.
20. Za jeho dnů se Edómci vzbouřili proti judské moci a ustanovili nad sebou krále.
21. Jóram tehdy přitáhl k Sáíru a s ním celá vozba. I stalo se, že v noci vstal a udeřil na Edómce, kteří obkličovali jej i velitele vozby; ale lid utekl ke svým stanům.