11. Protože judský král Menaše páchal tyto ohavnosti, dělal horší věci nežli všechno, co páchali Emorejci, kteří byli před ním, a skrze své bůžky svedl k hříchu i Judu,
12. proto takto praví Hospodin: Hle, přivedu na Jeruzalém a Judu takové zlo, že každému, kdo o tom uslyší, bude znít v obou uších.
13. Roztáhnu na Jeruzalém měřicí šňůru Samaří a závaží domu Achabova a vytřu Jeruzalém, jako se vytírá mísa -- utřu a obrátím dnem vzhůru.
14. Opustím ostatek svého dědictví a vydám je do ruky jejich nepřátel; stanou se kořistí a lupem pro všechny své nepřátele,
15. protože páchali to, co je zlé v mých očích, a provokovali mě k hněvu ode dne, kdy jejich otcové vyšli z Egypta, až do tohoto dne.
16. Menaše také prolil velmi mnoho nevinné krve, takže naplnil Jeruzalém od jednoho konce k druhému -- kromě svého hříchu, že svedl Judu k páchání toho, co je zlé v Hospodinových očích.
17. Ostatní Menašeho činy a všechny věci, které činil, i jeho hřích, kterým hřešil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů.
18. Menaše ulehl se svými otci a byl pohřben v zahradě svého domu, v zahradě Uzově. Po něm se stal králem jeho syn Amón.
19. Amónovi bylo dvacet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dva roky. Jeho matka se jmenovala Mešulemet, dcera Charúsova z Jotby.
20. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, tak jako to činil jeho otec Menaše.
21. Chodil po všech cestách, po kterých chodil jeho otec, a sloužil bůžkům, kterým sloužil jeho otec, a klaněl se jim.
22. Opustili Hospodina, Boha svých otců, a nechodili po Hospodinově cestě.
23. Amónovi otroci se proti němu spikli a usmrtili krále v jeho domě.