10. Nato David Saulovi řekl: Proč posloucháš slova těch, kdo říkají: Hle, David usiluje o tvé zlo?
11. Hle, tvé oči v tento den viděly, že tě Hospodin dnes vydal v jeskyni do mé ruky. Říkali mi, abych tě zabil, ale slitoval jsem se nad tebou; řekl jsem: Nevztáhnu ruku na svého pána, neboť je to Hospodinův pomazaný.
12. Otče můj, pohleď a podívej se na okraj svého pláště v mé ruce. Když jsem odřízl okraj tvého pláště a nezabil tě, hleď se přesvědčit, že na mé ruce není zlo ani přestoupení. Nezhřešil jsem proti tobě, ale ty číháš na můj život, abys mě o něj připravil.
13. Ať Hospodin soudí mezi mnou a tebou! Ať mě Hospodin pomstí na tobě, ale má ruka proti tobě nebude.
14. Jak říká dávné přísloví: Od ničemů vychází ničemnost, ale má ruka proti tobě nebude.
15. Proti komu vytáhl izraelský král? Koho pronásleduješ? Mrtvého psa? Jednu blechu?
16. Ať je Hospodin soudcem a soudí mezi mnou a tebou! Ať pohlédne a vede můj spor a zjedná mi právo vůči tobě!
17. Stalo se, že když David domluvil tato slova k Saulovi, Saul řekl: Je to tvůj hlas, můj synu Davide? Pak Saul pozvedl svůj hlas a rozplakal se.
18. Řekl Davidovi: Jsi spravedlivější nežli já, neboť jsi mi způsobil dobro, zatímco já jsem ti působil zlo.
19. Dnes jsi dokázal, že jsi se mnou jednal dobře: Když mě Hospodin vydal do tvé ruky, nezabils mě.
20. Vždyť najdeli někdo svého nepřítele, propustí ho v dobrém? Ať ti odplatí Hospodin dobrem za to, co jsi mi dnes učinil.
21. Nyní vím, že opravdu budeš kralovat a izraelské království ve tvé ruce obstojí.
22. Proto mi nyní přísahej při Hospodinu, že nevyhladíš mé potomstvo po mně a nevyhladíš mé jméno z domu mého otce.
23. David Saulovi přísahal. Pak Saul odešel do svého paláce a David se svými muži šel do pevnosti.