6. Stalo se, že když Ebjátar, syn Achímelekův, utekl za Davidem do Keíly, vzal si s sebou efód.
7. Saulovi bylo oznámeno, že David přišel do Keíly. Saul řekl: Bůh ho vydal do mé ruky, protože se chytil, když vešel do města s vraty a závorami.
8. Saul svolal všechen lid k boji, aby sestoupil ke Keíle a oblehl Davida a jeho muže.
9. Když se David dozvěděl, že Saul proti němu zamýšlí zlo, řekl knězi Ebjátarovi: Přines efód.
10. David řekl: Hospodine, Bože Izraele, tvůj otrok se s jistotou doslechl, že Saul chce vytáhnout na Keílu, aby kvůli mně zničil město.
11. Vydají mě občané Keíly do jeho ruky? Sestoupí Saul, tak jak se tvůj otrok doslechl? Hospodine, Bože Izraele, oznam to, prosím, svému otroku. Hospodin odpověděl: Sestoupí.
12. Pak se David zeptal: Vydají občané Keíly mě a mé muže do Saulovy ruky? Hospodin odpověděl: Vydají.
13. Nato vstal David se svými muži (asi šest set lidí), vytáhli z Keíly a chodili, kde se dalo. Když bylo Saulovi oznámeno, že David unikl z Keíly, zanechal tažení.
14. David pobýval v pustině v pevnostech a pobýval v horách v pustině Zífu. Saul ho po celý čas hledal, ale Bůh ho nevydal do jeho ruky.
15. David zjistil, že Saul vytáhl, aby usiloval o jeho život (tehdy byl v pustině Zífu v Choreši).
16. Jónatan, syn Saulův, vstal a šel za Davidem do Choreše a posilnil jeho ruku v Bohu.
17. Řekl mu: Neboj se, protože ruka mého otce Saula tě nenalezne. Ty budeš kralovat nad Izraelem a já budu druhý po tobě. I můj otec Saul to ví.
18. Oba uzavřeli smlouvu před Hospodinem. David pak pobýval v Choreši a Jónatan šel do svého domu.