29. Řekl: Propusť mne, prosím, neboť máme ve městě rodinnou oběť a můj bratr mi to přikázal. A tak jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, nech mě odejít, abych viděl své bratry. Proto nepřišel ke královskému stolu.
30. Saul vzplál proti Jónatanovi hněvem a řekl mu: Ty synu zvrácené odbojnice. Vždyť jsem to věděl, že je ti milý syn Jišajův, ke tvé hanbě a k hanbě nahoty tvé matky.
31. Vždyť po všechny dny, co bude syn Jišajův živ na zemi, nebudeš pevně stát ty ani tvé království. Teď pošli a doveď ho ke mně, protože je synem smrti.
32. Jónatan odpověděl svému otci Saulovi a řekl mu: Proč by měl být usmrcen? Co provedl?
33. Saul po něm vrhl kopí, aby ho probodl. A tak Jónatan poznal, že jeho otec je rozhodnut Davida usmrtit.
34. Jónatan planoucí hněvem vstal od stolu a druhý den měsíce nejedl pokrm, protože se trápil kvůli Davidovi, že ho jeho otec vystavil hanbě.
35. Ráno se stalo, že Jónatan vyšel na pole na setkání s Davidem. Byl s ním mladý služebník.
36. Řekl svému služebníkovi: Běž a najdi šípy, které vystřelím. Zatímco služebník běžel, vystřelil před něj šípy.
37. Když služebník přišel na místo, kam dopadly šípy, které Jónatan vystřelil, Jónatan za služebníkem zavolal: Šípy jsou ještě dál od tebe.
38. Jónatan za služebníkem zavolal: Rychle, pospěš si, neotálej! Jónatanův služebník posbíral šípy a přišel ke svému pánu.
39. Služebník o ničem nevěděl. Jen Jónatan a David znali tu úmluvu.
40. Jónatan dal svou výstroj služebníkovi, který byl s ním, a řekl mu: Jdi a odnes to do města.