17. I toto bylo málo ve tvých očích, Bože, a promluvil jsi o domě svého otroka do vzdálené budoucnosti. Ukázal jsi mi, co touží člověk poznat, Hospodine Bože.
18. Co ti může David ještě dále říct o slávě tvého otroka? Ty svého otroka znáš.
19. Hospodine, kvůli svému otroku a podle svého srdce jsi učinil všechny tyto velké věci a dal jsi mu poznat všechny tyto velké skutečnosti.
20. Hospodine, není nikdo jako ty, není Bůh kromě tebe -- tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli.
21. A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a učinil si jméno velkými a hrůzu vzbuzujícími činy, když jsi vyhnal národy před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta.
22. Učinil sis svůj lid Izrael navěky svým lidem a ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem.
23. A nyní, Hospodine, slovo, které jsi promluvil o svém otroku a o jeho domu, ať se ukáže jako spolehlivé navěky. Učiň, jak jsi prohlásil.
24. A jako spolehlivé a velké ať se ukáže tvé jméno navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Bohem Izraele. A dům tvého otroka Davida bude pevně stát před tebou.
25. Vždyť ty, můj Bože, jsi odhalil uchu svého otroka, že mu postavíš dům. Proto našel tvůj otrok odvahu modlit se před tebou.
26. Nyní, Hospodine, ty jsi Bůh a promluvil jsi o svém otroku tyto dobré věci.
27. Nyní jsi ráčil požehnat domu svého otroka, aby byl navěky před tebou. Když ty jsi Hospodine požehnal, bude požehnán navěky.