1. I stalo se, když David sídlil ve svém domě, že řekl David proroku Nátanovi: Hle, já sídlím v cedrovém domě a truhla Hospodinovy smlouvy je pod stanovou plachtou.
2. Nátan Davidovi odpověděl: Učiň vše, co máš na srdci, protože Bůh je s tebou.
3. V oné noci se stalo však Boží slovo k Nátanovi:
4. Jdi a řekni mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi nestav dům, abych v něm sídlil.
5. Vždyť jsem nesídlil v domě od toho dne, kdy jsem Izrael vyvedl, až do tohoto dne, ale přecházel jsem ze stanu do stanu a z příbytku do příbytku.
6. Ať jsem přecházel s celým Izraelem kudykoli, řekl jsem snad některému ze soudců Izraele, jež jsem ustanovil, aby pásli můj lid: Proč mi nepostavíte cedrový dům?
7. Nuže, toto pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal tě z pastvin, od chovu ovcí, abys byl vévodou nad mým lidem Izraelem.
8. Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé jméno, jako je jméno velikánů na zemi.
9. Nachystám pro svůj lid Izrael území, zasadím ho, bude bydlet na svém místě a nebude se již třást. Bídáci ho již nebudou odírat jako dříve,
10. ode dnů, kdy jsem ustanovil soudce nad mým lidem Izraelem; pokořím všechny tvé nepřátele. Oznamuji ti, že dům ti postaví Hospodin.
11. I stane se, až se naplní tvé dny, abys šel ke svým otcům, dám povstat tvému potomku po tobě, který bude ze tvých synů, a upevním jeho království.
12. On mi postaví dům a já upevním jeho trůn navěky.
13. Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Své milosrdenství od něj neodejmu, tak jak jsem odňal od toho, který byl před tebou.
14. Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navěky a jeho trůn bude pevně stát navěky.
15. Všechna tato slova a celé toto vidění pověděl Nátan Davidovi.
16. Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Hospodine Bože, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?