8. Tvůj otrok je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, početného lidu, jenž nemůže být pro množství sečten ani spočítán.
9. Dej svému otroku vnímavé srdce, aby mohl soudit tvůj lid a rozlišovat mezi dobrem a zlem. Vždyť kdo dokáže soudit tento tvůj ohromný lid?
10. V Panovníkových očích to bylo dobré, že Šalomoun žádal o tuto věc.
11. Bůh mu řekl: Protože jsi žádal o tuto věc a nežádal jsi pro sebe dlouhý život, nežádal jsi pro sebe bohatství ani jsi nežádal o smrt svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe porozumění, abys rozuměl právu,
12. hle, učiním podle tvých slov: Ano, dám ti moudré a rozumné srdce, takže nebyl před tebou nikdo jako ty, ani po tobě nepovstane nikdo jako ty.
13. Také to, o co jsi nežádal, ti dám: Bohatství i slávu po všechny tvé dny, takže nebyl nikdo jako ty mezi králi.
14. Jestliže budeš chodit po mých cestách a zachovávat má ustanovení a mé příkazy tak, jak chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.
15. Nato se Šalomoun probral, byl to sen. Šel do Jeruzaléma, postavil se před truhlu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, vykonal pokojné oběti a uspořádal hostinu pro všechny své otroky.
16. Tehdy přišly ke králi dvě prostitutky a postavily se před něj.
17. Jedna ta žena řekla: Dovol, můj pane. Já a tato žena bydlíme v jednom domě. Porodila jsem u ní v domě.
18. I stalo se, že třetí den poté, co jsem porodila já, porodila i tato žena. Byly jsme spolu, nikdo jiný s námi v domě nebyl, jenom my dvě jsme byly v domě.
19. Syn této ženy v noci zemřel, protože ho zalehla.
20. Pak uprostřed noci vstala, a když tvá otrokyně spala, vzala mého syna vedle mě, položila ho do svého klína a svého mrtvého syna položila do mého klína.