32. I stalo se, když velitelé vozby uviděli Jóšafata, že si řekli: To je jistě izraelský král! A zabočili, aby bojovali proti němu. Jóšafat volal o pomoc.
33. I stalo se, když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něj.
34. Tu kdosi nahodile napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi spoje pancíře. Král řekl svému vozataji: Obrať koně a odvez mě z bojiště, protože jsem raněn.
35. Zatímco boj onoho dne silně vzplál, král zůstal podepřený na voze naproti Aramejcům a večer zemřel. Krev z rány vytekla na podlahu vozu.
36. Po západu slunce proběhlo vojskem volání: Každý do svého města, každý na své území.
37. Tak král zemřel a byl přivezen do Samaří. Krále pohřbili v Samaří.
38. Když oplachovali vůz u samařského rybníka, psi chlemtali jeho krev (tam, kde se prostitutky umývaly), podle Hospodinova slova, které promluvil.
39. Ostatní Achabovy činy a všechny věci, které činil, dům ze slonoviny, který postavil, a všechna města, která postavil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů.
40. Achab ulehl se svými otci a po něm se stal králem jeho syn Achazjáš.
41. Jóšafat, syn Ásův, se stal králem nad Judou ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba.
42. Jóšafatovi bylo třicet pět let, když se stal králem, a dvacet pět let kraloval v Jeruzalémě. Jeho matka se jmenovala Azúba, dcera Šilchího.
43. Chodil po všech cestách svého otce Ásy, neodvrátil se od nich a činil to, co je správné v Hospodinových očích.
44. Ovšem návrší nebyla odstraněna; lid na návrších dál obětoval a pálil kadidlo.
45. Jóšafat uzavřel s izraelským králem mír.
46. Ostatní Jóšafatovy činy a jeho udatné skutky, které vykonal, to jak bojoval, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů.
47. Zbytek chrámových smilníků, kteří zůstali ze dnů jeho otce Ásy, vyhladil ze země.