6. Odpověděl jí: Protože jsem mluvil s Nábotem Jizreelským a řekl jsem mu: Dej mi svou vinici za stříbro, nebo jestli chceš, dám ti za ni jinou vinici; ale on řekl: Nedám ti svou vinici.
7. Jeho žena Jezábel mu řekla: Ty nyní jednej s královskou autoritou nad Izraelem. Vstaň, pojez pokrm a buď dobré mysli. Já sama ti dám vinici Nábota Jizreelského.
8. Pak napsala Achabovým jménem dopisy, zapečetila jeho pečetidlem a poslala dopisy starším a šlechticům z jeho města, kteří bydleli s Nábotem.
9. Do dopisů napsala: Vyhlaste půst a Nábota nechte usednout do čela lidu.
10. Nechte proti němu usednout dva muže ničemníky, aby proti němu svědčili: Zlořečil jsi Bohu i králi. Vyveďte ho a ukamenujte ho, ať zemře.
11. Nato muži jeho města, starší a šlechtici, kteří bydleli v jeho městě, učinili, jak jim Jezábel vzkázala, jak bylo napsáno v dopisech, které jim poslala.
12. Vyhlásili půst a posadili Nábota do čela lidu.
13. Přišli dva muži ničemníci a posadili se naproti němu. Ničemníci svědčili před lidem proti Nábotovi slovy: Nábot zlořečil Bohu i králi. Pak ho vyvedli ven za město, ukamenovali ho a zemřel.
14. Jezábele potom vzkázali: Nábot byl ukamenován a zemřel.
15. I stalo se, když Jezábel uslyšela, že Nábot byl ukamenován a zemřel, řekla Jezábel Achabovi: Vstaň a obsaď vinici Nábota Jizreelského, kterou ti nechtěl dát za stříbro, protože Nábot nežije, ale zemřel.
16. I stalo se, když Achab uslyšel, že Nábot zemřel, vstal, aby sestoupil na vinici Nábota Jizreelského a obsadil ji.
17. I stalo se Hospodinovo slovo k Elijáši Tišbejskému:
18. Vstaň a jdi naproti izraelskému králi Achabovi, který bydlí v Samaří. Hle, je na Nábotově vinici; sestoupil tam, aby ji obsadil.
19. Řekni mu: Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a obsazuješ? Řekni mu: Toto praví Hospodin: Na místě, na kterém chlemtali psi krev Nábotovu, budou psi chlemtat krev tvoji, ano tvoji.
20. Achab řekl Elijášovi: Našel jsi mě, můj nepříteli? On odpověděl: Našel, protože ses zaprodal, abys páchal to, co je zlé v Hospodinových očích.