3. Nábot Achabovi odpověděl: Ať je to ode mě vzdáleno kvůli Hospodinu, abych ti dal dědictví svých otců.
4. Nato šel Achab domů roztrpčený a nazlobený kvůli tomu, že mu Nábot Jizreelský řekl: Nedám ti dědictví svých otců. Ulehl na postel, odvrátil tvář a nechtěl jíst pokrm.
5. Přišla k němu jeho žena Jezábel a zeptala se ho: Proč je tvůj duch roztrpčený, že ani pokrm nejíš?
6. Odpověděl jí: Protože jsem mluvil s Nábotem Jizreelským a řekl jsem mu: Dej mi svou vinici za stříbro, nebo jestli chceš, dám ti za ni jinou vinici; ale on řekl: Nedám ti svou vinici.
7. Jeho žena Jezábel mu řekla: Ty nyní jednej s královskou autoritou nad Izraelem. Vstaň, pojez pokrm a buď dobré mysli. Já sama ti dám vinici Nábota Jizreelského.
8. Pak napsala Achabovým jménem dopisy, zapečetila jeho pečetidlem a poslala dopisy starším a šlechticům z jeho města, kteří bydleli s Nábotem.
9. Do dopisů napsala: Vyhlaste půst a Nábota nechte usednout do čela lidu.