14. A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.
15. Poručili jim, aby odešli ven z velerady, a radili se mezi sebou.
16. Říkali: “Co máme učinit s těmito lidmi? Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, a my to nemůžeme popřít.
17. Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již k nikomu nemluví v tomto jménu.”
18. Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu.
19. Petr a Jan jim odpověděli: “Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha.
20. Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.”
21. Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, neboť všichni oslavovali Boha za to, co se stalo.
22. Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let.