4. Když domorodci uviděli, že mu zvíře visí na ruce, říkali si mezi sebou: “Tento člověk je jistě vrah. I když se zachránil z moře, Spravedlnost mu nedovolila žít.”
5. Ale on setřásl zvíře do ohně a nic zlého se mu nestalo.
6. Oni očekávali, že oteče nebo náhle padne mrtev. Když však dlouho čekali a viděli, že se s ním nic zlého neděje, změnili svůj názor a říkali, že je to bůh.
7. V blízkosti toho místa měl pozemky první muž ostrova jménem Publius. Ten nás vzal k sobě a tři dny nás laskavě hostil.
8. I stalo se, že Publiův otec ležel a byl sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu vešel, s modlitbou na něho vložil ruce a uzdravil ho.
9. Když se toto stalo, přicházeli i ostatní nemocní z ostrova a byli uzdravováni.
10. Ti nás také zahrnuli mnohými projevy úcty, a když jsme vyplouvali, naložili nám věci pro naši potřebu.
11. Po třech měsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, která přezimovala na ostrově a měla ve znaku Blížence.
12. Připluli jsme do Syrakus a zůstali tam tři dny.
13. Odtamtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili do Regia. A když den nato začal vát jižní vítr, přijeli jsme druhého dne do Puteol.
14. Tam jsme nalezli bratry a ti nás požádali, abychom se zdrželi sedm dní. A tak jsme přišli do Říma.
15. Když o nás tamní bratři uslyšeli, přišli nám naproti až k Appiovu tržišti a ke Třem hospodám. Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.
16. Když jsme vstoupili do Říma, [setník předal vězně náčelníkovi tábora, ale] Pavlovi bylo dovoleno, aby bydlel v soukromí s vojákem, který ho hlídal.